přesně si vzpomínám..

Předem bych chtěla říct, že vám z celého srdce přeji jen to nejlepší.

Při čtení vašeho článku mi vlétly slzy do očí, protože v mžiku jsem byla zpátky o 7 let a vrátila jsem se tam, na co jen nerada vzpomínám.Porodila jsem holčičku ve 34+0 týdnu těhotenství a půl hodiny po porodu přestala dýchat.Začal neskutečný kolotoč, naštěstí ji přivedli skvělí lékaři z Thomayerovi nemocnice zpět k životu, ale skutečný boj o život teprve začal.Po týdnu jsem opustila porodnici bez své dcery a tehdy jsem ještě stále nevěděla, co bude dál.Posléze se zjistilo, že dcera se nakazila nebezpečnou cand.albicans, ale antibiotika vůbec nezabírala a dcera ztrácela na hmotnosti, nepila, netrávila, krmili ji sondou,pak ji zase neztrávené mléko vysáli ven.Hrůza.Každá návštěva znamenala hrozné nervy,chtěla jsem být s ní, ale stav se nelepšil a malá byla stále na JIPce.Tehdy dostala velmi silná (už 4.antibiotika),která začala zabírat!!!!!Bylo to ohromné štěstí,mohla jsem jít za ní...Museli jsme ujít ještě velký kus cesty a nástrahy,které na mojí úžasnou holčičku pořád čekaly a čekají, nejsou žádné malichernosti, pořád se máme s čím prát.Žádná nemoc,která ji potká není obyčejná, ale bojujeme a bojujeme dál.Je pravda, že kolikrát jsem strašně vyčerpaná,pořád ji musím hlídat (momentálně má problémy s ledvinami),a malé už vadí, že nesmí to, co ostatní děti, ale já jsem nesmírně štastná.Zažila jsem po dobu mé dlouhé hospitalizace s dcerou 2 miminka,která nepřežila.Nemusím popisovat, že celou tu věc jsme každá maminka osobně těžce prožívala a s rodinou, která o děŤátko přišla, jsme velmi soucítily.Bylo to velmi bolestné období,kdy jsem byla velmi často na dně a můj muž mi byl a stále je velkou oporou.Svou bolest si prožíval sám a ještě musel pomáhat mě odrážet se ode dna.

Jedno velké plus mi to ale dalo.Mám z té doby a z té porodnice úžasnou kamarádku,přítelkyni.Naše rodiny se přátelí a stále všechny své radosti a starosti prožíváme spolu.

Závěrem bych ještě chtěla napsat, jak jsem již jednou do jiné diskuze psala, nechte se vyšetřit, trvejte na vyšetřeních, není nic horšího, než pohled na vaše bezbranné nemocné dítě....