Re: ...dobrá kamarádka

Ahoj Denisso, děkuji za názor. Doufám, že Tvé druhé těhotenství dopadlo dobře (nebo teprve dopadne???).
Já jsem se na to malé moc těšila. Švagrové jsem ještě před IVF doporučovala bylinky a vitamíny, aby se zvýšila naděje. Když byla na IVF, tak jsem na internetu hledala, jak který den embrya rostou, kolik mají mít buněk..., a když švagrová ohlásila //, měla jsem obrovskou radost! Dokonce jsme rozdělali šampus!
Švagrová o tom, jak moc mě to jeméno bolí, věděla. Dozvěděla se to i celá její rodina (necelé 2 měsíce před porodem). Prej jen prohlásili, že je to smutné, ale nic s tím dělat nebudou. Jméno si vybrali proto, že se jim líbí. Tchýni švagrová dokonce lhala, že jsme se o těch jménech nikdy nebavily. Je zvláštní, že já z tohoto rozhovoru vím, že kdyby jejich Anička byla kluk, byl by to Jakub - Aničku jsem poznala ve 2 letech. Manžel pak mluvil se svým bratrem a dozvěděl se, že by je nenapadlo, že by mi to tak mohlo vadit (to bylo ještě před narozením). Tyto dvě hlášky si dost odporují, že!!!
Když si od nás půjčovali pro již narozeného Ondřeje kolébku (kterou jsme si objednávali u pradědy, který ji vyráběl, v době mého prvního těhotenství) tak jsem to hrozně obrečela.
A když se synovec narodil, ani nám o tom neřekli - dozvěděli jsme se to přes babičku. Místo, abych měla obrovskou radost a šla malého zapít, brečela jsem nepřetržitě skoro dvě hodiny. Pak jsem šla zapít prášek proti bolesti hlavy. :-). Hrozně mě zklamalo, že po tom všem to jméno nechali. Prostě 180 mužských jmen je asi moc málo a jiné se mezi nimi nedalo vybrat!!!
Vím, že teď už je to jen můj problém, že už se s tím nic dělat nedá a že Ondřej za to nemůže, ale já prostě nedokážu se s nima dál stýkat! Bude to náročné, máme společnou chalupu....