síla duše.....

Chtěla bych vám složit poklonu, nejen za to, že jste našla sílu napsat svůj příběh a podělit se s maminkami o radostnou udalost se smutnym koncem. Obdivuji vás za tu duševní a psychickou sílu. Jsem sestřička a nějaký čas jsem pracovala jako dětská sestřička na porodnici a zažila jsem tam spoustu radosti a radostnych slz,ale bohužel i tu druhou, smutnou stránku.Sama také nechápu, proč "ten nahoře" nechá ty robátka vyvinout, rodiče těšit se na to stvoření, které budoucí maminka nosí pod srdíčkem,a pak.......
Když jsem četla Váš příběh, nedovedla jsem zadržet slzy. Jsem sama maminkou, mám svoje první miminko v 21 letech.Je to krásná holčička a svůj život si bez ní nedovedu představit já, manžel a celá naše rodina.Narodila se o něco dříve než váš Lukášek ( 1.6.2005. v 16:25). Měla jsem během těhotenství problémy, jednou jsem ležela v nemocnici v 19 - tém týdnu, když jsem krvácela a po druhé v 38 týdnu na podezření preeklampsie. Ač nejsem věřící, modlila jsem se,aby naše děťátko bylo v pořádku a hlavně se narodilo zdravé. Se mnou na pokoji ležela maminka, jejíž gynekolog zanedbal infekci a její chlapeček Ládík se narodil předčasně ve 28 týdnu. Ač je naše nemocnice vybavena nejmodernějšími přístroji v péči o předčasně narozená miminka, Ládíkovi nedovedli bohužel pomoci a po deseti dnech odešel. Ale věřím, že se oba chlapci, jak Ládík tak i Váš syn Lukášek se na Vás dívají z öbláčků. I když tu není tělesně, stále ho nosíte ve svém srdci.Z celého srdce a upřímně, Vám přeji, aby jste brzy měli zdravé a krásné miminko, minimálně tak krásné, jako je vaše duše.