mohli by to číst i lékaři a sestřičky

s dětskou nemocnicí v malém okresním městě mám několik negativních zkušeností. První byla po porodu syna, který byl po porodu kříšen, následně léčen na novorozeneckou žloutenku a když jsem se dožadovala informací bylo mi řečeno že jsem hysterïcká matka. Po pár letech když syn doma zvracel a před tím tři děti prodělaly stejnou infekci a já se na pohotovosti snažila lékaři vysvětlit že zřejmě se jedná o stejný problém jako u třech dětí, které jsou doma jenom prostě nemůžeme zastavit zvracení, bylo mi řečeno, že mi lékař nevěří, že pro něj toto není informace. Podepsali jsme revers a vzali si syna domů asi po hodině se zvracení zklidnilo a byl v pořádku. Další otřesný zážitek byl když dcera dostala poprvé epileptický záchvat - odvezeni sanitko do stejné nemocnice jsem uprostřed zimy, v jednu hodinu v noci byla pöslána domů se slovy at si vezmu taxika (20 km) a že si mám v 7 ráno přijít pro další informace jak dopadla vyšetření. Vůbec se nedalo diskutovat a popravdě po tom co jsem prožila jsem ani neměla energii se dohadovat. Nešlo ani zůstat v čekárně. Ráno nám sdělili na chodbě - ani nás lékařka nevzala do své pracovny - nebo ordinace - diagnozu s tím, že dcera má nárok s ohledem na svůj věk na informace o zdravotním stavu a že jí tuto diagnozu sdělili, když jsem žádala o možnost promluvit s dcerou bylo mi řečeno že je chřipková epidemie. Požádala jsem o roušku - řekli mi že vyjímky nepřícházejí do úvahy. Díky mobilnímu telefonu jsme vedli hovory po propuštění z JIP přes telefon - nepřejte si vidět ten účet - a poprvé jsem dceru viděla až po týdnu, kdy jsem si pro ni přijela a už jsem se nenechala vyhodit, prostě jsem jely domů. Celý den proplakala a celý den jsme diskutovaly co jí vlastně je.
Po těchto zkušenostech pro mě pohotovostní služba přestala existovat, prostě s ní nepočítám a pokud se neco stane pojedu o 20km dále do krajského města. Přístup v nemocnici tam - poté co jsem se nespokojila s diagnozou u dcery - byl o 100% lepší.
- diagnoza se v krajské nemocnici nepotvrdila.
Myslím že je dobře že se zveřejnují takovéto články, protože až budou v podobné situaci lidi, co je čtou budo vědět na co si dát pozor a na co mají právo. Pro lékaře je totiž stále pohodlnější se s pacienty nebavit. Nenechejte se, možná že je to naučíme.