Re: k příspěvku Nemocnice, personál.....

Xantipo, já měla podobné zkušenosti s dítětem v nemocnici...Na všechno jsem se vyptávala, všechno jsem chtěla vidět a platila jsem tam za postrach nemocnice, požadovala jsem tam totiž věci, které " nebyly dovoleny"...Důrazně jsem žádala, že chci být přítomna všemu, co mému dítěti budou dělat. V sestřičkách to vyvolalalo pěkné opovržení, že chci za každou cenu být u braní krve z hlavičky, u odsávání hlenů....Odmítala jsem spoustu ěcí a naopak jiné věci požadovala, nakonec mi bylo tměř ve všem vyhověno, při vizitě se mnou trávili mnohem delší dobu než s ostatními, jen mě asi tiše nesnášeli...Ale co na tom...
Na druhou starnu s tím buzením se jich musím trochu zastat...Štvalo mě, že po několikahodinovém křiku moje dítě konečně usnulo a oni ho přišli vzbudit kvůli nějkému léku, měření hodnot apod...Říkala jsem si, že by ho snad aspoň tu čtvrthodinku mohli nechat spát...Jenže když se nad tím zamyslím, asi to fakt nešlo. Měli na starost ve dvou celé oddělení a byli povinni provést u každého všechny úkony. Asi těžko můžou projít všechny pacienty a u poloviny z nich odejít s poznámkou: Novák za deset minut, Kučera za 15...To by pak nestihli v tom počtu nic..Je to celé o lidech, ale zároveň o našem systému zdravotnictví..
Ty tatínkové a hygienické předpisy, o tom jsem psala já...A nešlo o to, ž by tatínek byl méně hygienický, šlo o to, že nedostatek místa jim nedovoloval mít samostatný pokoj, takže ny jednom pokoji by musela mít nějaká maminka spolu s cizím tatínkem, mít společný záchod apod...Já se nakonec s tou maminkou domluvila a přes primáře jsem si to zařídila, ale běžné to tam rozhodně nebylo...
Mě zase se starším dítětem , tehdy dvouletým, na dvou rentgenech odmítli udělat snímek, protože " dítě hysterické, matka ho není schopna udržet...