Re: Zase Styltex?!

Ivule,

já to mám taky takhle rozdělený. A to plánování věcí, které nejsou reálné pravděpodobně vůbec nebo ve velmi vzdáleném čase, takové to "co by kdyby" je pro mě také velice příjemný zdroj potěšení. Dokonce jsem zjistila, že kdyby měl člověk dokonale zařízený celý byt, tak už by se v tomhle směru neměla na co těšit a byla by to docela otrava ;o)).

Já takhle třeba občas uvažuju o dispozici nového domu, na který se v dohledné době vůbec nechystáme a kdoví, jestli bychom si ho pořídili, i kdyby to z finančních důvodů šlo (jsme spíš "byťáci" a z údržby domu plus velké zahrady bychom asi byli upřímně nešťastní). Ale moc dobře vím, že kromě těch chybějících financí bychom na to pravděpodobně neměli ani technicky, takže mě vůbec nemrzí, že to nejde, jen na to občas, když nemám co dělat, se zalíbením myslím.

Ale z Mirky jsem měla a dost často mívám pocit, že sice říká, že se tak rozhodla dobrovolně, ale že ji to zároveň nesmírně žere. A že to přitom, jak říkáš, není nic tak nereálného, aby si to, jestli po tom moc touží, nemohla časem pořídit (tedy asi ne koupelnu 20 m s palmama, ale třeba, co já vím, nové obklady a vanu, nebo vymalování a opravu zdí). A že se buď nesmíří s tím, že to z objektivních důvodů zrovna teď nejde, a nenechá si z toho jen tu radost z plánování nereálných objektů, nebo, pokud se s tím smířit nechce, nepodnikne nějaké kroky k tomu, aby se to někdy přece jen mohlo uskutečnit.

Ale už ji nechám žít, nevyžádané rady jsou velice neatraktivní zboží ;o)) a já už jsem k tomu myslím svoje řekla.