Nedá se paušalizovat

Že děti potřebují jistá omezení, je jasné asi každému, jen bych vytkla, že se to nedá praktikovat na všechny děti stejně. Každé dítě se rodí s jinými schopnostmi, potřebami a vybavením pro život, takže každé má ty hranice toho, co snese a toho, v čem je potřeba ho podržet, někde jinde. A ani nemůžeme právem chtít po každém dítěti, aby vydrželo sedět. Občas mě vytáčejí jak křesťanské, tak třeba waldorfské přístupy k výchově, když se snaží hledat cosi, co bych nazvala "normálním dítětem" a neuznávají LMD a podobné poruchy a chápou je pouze jako projev špatné výchovy a volného režimu...
Kromě toho mám zásadní výhrady prosti zjednodušujícím rovnicím typu "dudlík v dětství = kousání tužek v mládí, cigareta v dospělosti", popř. "prso nebo láhev v dětství = chlast v dospělosti" ap.
Na to bych mohla utvořit zcela protichůdné a rovněž zjednodušující rovnice " nedáte dítěti dudlík = bude si to vynahrazovat v dospělosti cigaretou", "nedáte dítěti prso, když pláče = z nedostatku pochopení se bude v dospělosti utíkat k alkoholu"...
Můj prostřední syn dudlík vyloženě odmítal a později ho ani nemohl mít, protože se mu dělal na obličeji exém. A okousaných košil a triček a tužek jsme měli doma nepočítaně. Nepředpokládám také, že díky tomu bude v dospělosti kouřit, ten problém leží asi trochu jinde.