Duvod k zamysleni?

Mila pani Stepanko,
jen nahodou jsem se dostala k Vasemu clanku a jsem za to rada. Az diky Vam jsem se zamyslela nad svym porodem z druhe strany. Jak pisete, z porodnice jsem odchazela s pocitem vdecnosti, byla jsem si jista, ze v nejake male porodnici, CAPu, natoz doma, bych to neprezila ani ja ani moje dcera. Rodila jsem na zacatku brezna, v tehotenstvi jsem mela cukrovku, problemy se stitnou zlazou, bezne u mnoha maminek. Do terminu jsem neporodila. Proto jsem podstoupila oxytocinovy test, jak bude reagovat deloha. Kazdy den na monitoru. Za dva dny dalsi test. Nic. Rozhodnuto o vyvolani porodu v patek. Manzel uz dva tydny odkladal sluzebni cestu, na kazdou moji navstevu porodnice si bral volno, kdyby uz to jako bylo naposled, tak aby to nezmeskal, denne jsem dostavala mnozstvi sms, jestli uz teda jo, takze jsem uz chtela rodit za kazdou cenu. V patek 6:00 porodni sal - nastal kolotoc, monitor, vysetreni lekare, protrzeni plodove vody, nejaka injekce, klysma, kontrola oholeni (radeji uz vcera doma sama) a ted se vyprazdnete, mate tak hodinu. Mezi tim zacaly kontrakce. Za pul hodiny prisla sestricka, ze potrebuji moji pripravnu pro dalsi maminku, jestli jsem vyprazdnena. Ja nevim, asi jo. Takze cesta na porodni box. Svetly okamzik, ceka tam na me manzel. Ale nejak bledne, to ho vydesila moje dalsi kontrakce, pro nej prvni. Dalsi vysetreni lekare. Napojeni kapacky s oxytocinem, glukozou, asi jeste neco a jsem napojena na monitor. Muzu se pohybovat v rozmezi nekolika centimetru. Mam kontrakce asi po trech minutach. Porodnik i sestricky jsou moc mili. Na chvili dchazeji. Konecne sami. Manzel je "zlatej". Na prvni porod "statecnej". I kdyz mu ctu v ocich strach. Konec klidu. Dalsi vysetreni lekare. Otviram se pry pomalu. Dalsi kapacka. To uz je cas obeda. Dalsi vysetreni lekare. Strida se smena. Prichazeji nove sestricky. Mezitim slysim dalsi maminku, ktera prisla po mne, ze porodila. Od rana snad uz ctvrta. Kazde nove miminko obrecim. Ja porad nic. Jsou tri. Doktor me chodi vysetrovat snad kazdou pul hodinu. Ted me prosi, at tlacim, ze by uz to bylo tady? Tak zapojim vsechny sily. To byla jen zkouska. Otevrena na sedm centimetru. Porad nekdo chodi kontrolovat monitor. Vycituji, ze se jim neco nezda, ale radeji se neptam. Ale mam pravdu. Vysvetleni prichazi za chvili. Museji zavest nejaky pristroj dovnitr, aby zkontrolovali tlukot srdicka, ale bat se nemam. Jasne, ze se bojim, vzdyt je to moje dite. Trpelive snasim kazdy dalsi zasah zdravotniku. Je pet. Lekar se pta, jestli nechci epidural. Ano, ano, chci. Citim se unavena a vidina, ze bych chvili necitila bolest, je sladka. Kontrakce ustaly. V sest mi sdeluji verdikt, je nutny cisarsky rez. Brecim. Ale jde mi jen o zdravi ditete. Davam pusu manzelovi, jsem rada, ze netrva na pritomnosti na sale. Lezim tam naha na stole pod zari vsech tech reflektoru, je mi zima, prichazi anesteziolog. Vidim mu jen oci, ma rousku, ale je moc fajn. Trpelive vse vysvetluje, diky epiduralu uvidim svou holcicku. Prichazi muj porodnik a dalsi dva lekari. Take detska lekarka, dalsi sestricky atd. Ve tri ctvrti na sedm se jim konecne podarilo malou vyrvat. Nebolelo to, jen to bylo hrozne drasticke. Slysim jeji brek, vidim ji na zlomek vteriny, kam ji nesou? Citim se opila. Asi mi pridali neco do kapacky. Malou prinesli zabalenou asi za deset minut. Vidim ji jen oblicejicek, neplace a diva se na me. Skoro ji nevidim, jsem jak ve snu, asi, abych nevnimala siti. Kam ji zas nesou? A kam vezou me? Vidim v dalce na chodbe manzela, mava mi a neco rika. Nerozumim. Jsem na JIPu. Je jedenact vecer. Konecne mam zase v hlavne cisto. Je tu tma a jsem tu sama. Jen ten zvuk vsech tech pristroju a cvakani kapacek. Prichazi sestricka. Prosim o piti. Jake prekvapeni, nemuzu si sednout, necitim nohy, ale bricho uz boli. Kde je dcera? Vy ji chcete videt? Ano a nakojit. Konecne ji vnimam. Zkousi se prisat, vleze je to problem. Zase ji odnaseji. Prosim o svuj mobil. Telefonovani je zakazano, ale byli zlati, vypnuli vsechny ty "strasidla", volam manzelovi a v rychlosti mamince. Prvni noc byla nakonecna. Nemuzu se dockat rana, prinesou mi zase moji holcicku? Uz v sest o ni skemram. V devet jsem se dockala. Zkousim si sednout, aby se prisala lepe. Je to boj. Kdyz se pry zvladnu osprchovat, muzu odpoledne na normalni pokoj. Konecne. Stojim. Hura. Jdu pomalu. Je mi najednou zle, to nevadi. Sprcha je na chodbe. Musim vypadat, vsechny navstevy na me koukaji, aha, mam jen "andelicka", jinak naha a vlozku mezi nohama. Uz chapu jejich zdeseni. Ale bojuji. Sprcha, to je uleva. Zajima me jizva. Nic pekneho. Jsem zpatky v posteli, vyrizena, ale lzu, ze je mi dobre. Beru si vlastni kosili a trpelive cekam na presun. Standardni pokoj. Chtela jsem nadstandard. Aha, neni misto. Nevadi. Dcera? Vzdyt jsem ji od rana nevidela? Nema hlad? Konecne zase spolu. Tady uz nikdo nepomaha s kojenim? My to ale zvladnem. Ostatni dve maminky vysvetluji, ze mam vazit pred a po kojeni. Aha, snad malou sama unesu. Pribrala O. Nevadi. Dalsi den se uvolnil nadstandard. Vse uz je lepsi. Konecne muzu obejmout sveho muze. Jak strasne mi chybel. Chova malou. Jsme sami a je nam nejlip za posledni tri dny. Ukazuje mi na kamere, jak mala vypadala po porodu. Pak uz jde vse jen lip a lip. Paty den jsem se rozkojila a sesty den, o den driv, jdu domu! Domu! Omlouvam se za rozvlekly popis meho porodu, ale jen tak se da pochopit, cemu vsemu jsem se mohla vyhnout, kdybych to nechala na prirozenosti. Mozna. Mozna bych se nekterym komplikacim nevyhnula, ale mozna jsem prisla o moznost porodit svoji dceru v klidu, v pohode a hlavne bez nasili. Mozna. Diky Vam si druhy porod hodne dobre promyslim, asi nezvolim pohodli domova, ale urcite zvolim prirozenost a vlastni intuici. Dekuji! Anna