Pozoruhodné

Bellano, tak nejenže jsi rodila skoro stejně dlouho a stejným způsobem jako já (o stejných cca 12 dni dřív, 30 hodin, prasklá voda, neotvírání, akorát mně stačila jedna tabletka), ale i Agátka měla ke kojení podobný přístup jako naše Hanka. Čitelně se v ní svářelo "dej mi prso, fuj nechci ho!" po cca čtyři dny. V mojí paměti asi navždy zůstane dvouhodinová bitva fantastické sestry Hanky se svou tvrdohlavou jmenovkyní, která to nakonec vyřešila: poté, co jsem se vyplakala, jsem se zklidnila (v životě by mě nenapadlo, že k něčemu použiju mantru, kterou jsme zpívali na těhutancování ;) ), naznala jsem, že to za mně nikdo jiný nevyřeší, vzala dítě, stejně jako mnohokrát předtím ji přiložila a ono, světe zboř se, se přisálo! A sestra byla dostatečně v pohodě, aby mé žluté spavé dítě nechala vyspat jejích 4-5 hodin, nenutila nás vzbudit ji po třech hodinách, "aby nehubla", a pak už to šlo. Kojení sice i nadále přimomínalo zápasy ve volném stylu, ale už neřvala a nebránila se tak zoufale dlouho. Nakonec jsem vyvinula speciální kojící techniku, při které dítě leželo fixované na fotbalistu pod mou rukou, dlaněmi jsem držela prs, který jsem cpala dítěti do pusy a prsty přidržovala cukající se hlavičku :) Vypadalo to komicky, ale fungovalo.

Naštěstí se to narozdíl od vás upravilo asi během dalšího týdne, Hanka se rozchlastala, povolila křeč a začala nabírat kilo měsíčně, takže z ní nakonec byl nejen kojenec, ale spíš závislák.