Kojení

Mám dvojčata, která se narodili předčasně, takže mi je poporodu odvezli na novorozeneckou JIPku, takže o přiložení na sále ani řeč. Když jsem se knim konečně po dvodnech dostala, tak jsem nakojila strašně málo. Takže začali jsem přikrmovat mateřinkou a čekali, jestli se rozkojím, ať jsem zkoušeli všechno, tak jsem nebyla schopná své děti nakojit. Samík si v klídku vzal po týdnu 50, ale z dosebe kopnul ještě 70. Takže když jsem poslouchala setstřičku, jak vedlejší mamince říká, že je nádherné, když měsíční holčičky nakojili 50 a mě, že moje týdení dvojčata, když si každý z nich vezme padesátku, je strašně málo.
Stylem nakojit a dokrmit, jsem vyddžela do konce 10. měsíce a mohu říct, že skoro nemarodíme. Občas nějaká rýmyčka, ale to e tak všechno.
Co mi strašně vadilo. Pokud si čtete jakýkoliv časopis pro maminky, tak všude jen čtete, jak je důležité kojit. Nevím jestli jsou autorky těchto článků ak sobecké a nemyslí vůbec na maminky, které nemohou kojit. Opravdu to působí velmi špatně na jejich psychiku. Je nás několik, které máme dvojčata, a ani jedna z nás je nebyla schopná ukojt. Všechny jsme se schodli, že tyto autorky by bylo třeba pověsit. Nikde se nedočtete, jak postupovat při dokrmování, jaké kojenecké mléko je nejvhodnější atd.