Moje nutrilonové děti

Já jsem zažila téměř shodný příběh jak ty, jenže /ačkoliv jsem doufala, že podruhé to bude jinak/ u obou svých dětí. Anička se narodila v květnu 2002, přiložení proběhlo v pořádku, ale já měla strašně málo mléka. Zkoušela jsem odsávat už v porodnici, ale nic, takže mi sestry /v baby friendly porodnici!/strčily láhev, ať ji dokrmím Nutrilonem. Já to ale nevzdávala a doufala, že doma bude líp, že se mi třeba mléko "spustí". Nespustilo. Kojila jsem z obou prsů hodinu, dcerka únavou usnula, za deset minut se probudila a řvala hlady. Takže jsem dokrmila a vše se za dvě hodiny opakovalo. Na kontrolní vážení kojení jsem chodila neustále, maximálně jsem nakojila desítku. Byla jsem vyčerpaná a zoufalá, strašně jsem chtěla kojit a představovala jsem si /i pod vlivem časopisů jako je Betynka/, že kojit je snadné, že stačí chtít, že každá správná matka zvládne nakrmit své dítě. Já strašně chtěla, ale nezvládla a byla jsem zralá na psychiatra. Po domluvě s dětskou lékařkou, která viděla mé marné trápení, jsem začala krmit jen z lahvičky a pracně jsem do téměř tří měsíců odsála několikrát denně aspoň "pětku", kterou jsem k Nutrilonu přidala. Pak už to jen příšerně bolelo a nevytáhla jsem nic, takže jsem to vzdala. Připadala jsem si,že jsem naprosto selhala, a bohužel některé reakce okolí mě v tom ještě podporovaly. Utěšovala jsem se, že to třeba podruhé bude lepší. Nebylo. Syn se narodil loni na podzim. Opět se hned napoprvé přisál bez větších problémů, ale zvracel plodovou. Mně se opět netvořilo mléko, tak mi pomohli lékem /tím názvem si nejsem naprosto jistá/ Cerukal, který se prý může brát jen velmi krátce. To mi asi pomohlo a mléko se vytvořilo, jenže malý kvůli žloutence skončil na fototerapii a sestřičky mě, přes moje opakované prosby, nebyly ochotné zavolat,že má hlad. Prostě ho dokrmily - tentokrát už stříkačkou, jenže pak ode mě už samozřejmě nechtěl. Ale pořád to vypadalo celkem nadějně, cosi jsem nakojila, takže domů jsem šla s tím, že jsem kojící matka /pro mě absoulutní meta/, která bohužel po některém kojení trochu dokrmí stříkačkou. Jenže jsem se radovala předčasně. Mléko začalo ubývat i přes dlouhé a časté kojení,na kontrole u paní doktorky se dokonce zjistilo, že malý ještě zhubl a já najednou nenakojila nic, což doteď nechápu, protože malý půl hodiny intenzivně sál. Takhle to šlo dál, ale já to pořád nevzdávala, byť to bylo únavné a časově náročné a já se taky musela starat o starší dceru.Takže jsem hodinu kojila, pak další půlhodinu dokrmovala stříkačkou, marně zkoušela cokoliv odsát a zase jsem byla nešťastná. Po domluvě s lékařkou, která se věnuje čínské medicíně, jsem i dvakrát absolvovala akupunkturu, která mi měla mléko spolehlivě spustit, ale nic se nestalo. Paní primářka mi nesmírně pomohla tím, že mě psychicky podpořila. Řekla mi, ať se na to zkrátka vykašlu, že pokud mi mléko "nenastoupilo" ani po akupunktuře, tak asi zkrátka kojit nemám, že moje tělo zřejmě produkci mléka blokuje a jen ono nejlépe ví, proč. Že nejlépe bude snažit se s tím smířit /to se mi ale asi nikdy nepodaří/, že dokonalou mámu kojení nedělá. Tohle mi napsala i moje nejlepší kamarádka,tak se snažím si to takhle opakovat. Kubíček pije Nutrilon, stejně jak ho pila jeho sestra a snad z něj bude zdravý kluk. O mateřské mléko jsem ho nechtěně připravila, ale o lásku a péči ne, je to moje zlato a věřím,že to cítí. Kojením se snažím už netrápit, ale někdy se mi to přece jen nepodaří a zase si to vyčítám a přemýšlím, jestli jsem někde neudělala chybu. Velké štěstí jsem ale měla v tom, že mě podpořila celá rodina, která z toho nedělala vědu. Naopak je všechny podezírám, že mají radost, protože si občas malého mohou nakrmit oni, což se jim strašně líbí. No, už jsem toho nakecala dost a to jsem jen chtěla napsat, že v tom nejsi sama.