velice zajimava diskuse

S velkym zajmem jsem si precetla velkou cast prispevku v teto diskusi.
TAKE chci vyjadrit obdiv ke statecnemu boji o mleko s pomoci odsavacky, TAKE vyjadrit prinejmensim nepochopeni nad nazory pani odbornice z laktacni ligy.

Nevim, jestli pisatelka puvodniho clanku jeste stoji o dalsi pribehy, ale mam chut pridat take ten svuj: tak alespon strucne: pri narozeni prvniho ditete jsem mela dost podobne problemy s kojenim, hrozna bolest bradavek pri i po kojeni, horecnate onemocneni, asi zanet prsu, pomale pribyvani ditete, jeho i muj plac pri temer kazdem kojeni (jak se to lisilo od idylickych predstav o prirozenem sblizeni pri kojeni, o kterem jsem tolik cetla!), necitlivy pristup detska lekarky, ktera nechtela pochopit, JAK STRASNE CHCI kojit, a jeji direktivni vnuceni umele vyzivy s tim, ze sve dite minimalne ohrozuji na zivote, kdyz se snazim setrvat u kojeni. Po tomhle velmi strastiplnem zacatku jsem po nekolika mesicich s presvedcenim,ze jsem jako matka selhala, skoncila na nekolik let v peci psychiatra. Kdyz si vzpomenu na zacatek sveho prvniho materstvi, je asi nejvetsim (ale i nejhorsim)zazitkem KOJENI a NEJISTOTA, zda clovek muze byt dobrou matkou, kdyz "selze" v tomhle.
Jak moc se lisil muj pristup u dalsi dcery (po 12ti letech). Rekla jsem si, ze nebudu cist "chytre knihy", ale necham se vest svou intuicí. Zkusim nechat vecem volny prubeh: prirozene zacnu kojit, pujde-li to, fajn, budu stastna, nebude-li mleko, taky dobre, umela vyziva je dnes mnohem dokonalejsi a dcera o tolik neprijde. Hlavne v klidu. Pravda je, ze jsem jako matka mnohem min uzkostliva, coz je jiste i tim, ze jde o dalsi dite.

Pravda je ze nejen u kojeni, ale i u jinych prirozenych vecech v zivote je vysledek casto neprimo umerny snaze a usili, s nimiz je clovek spojuje.
Kdyz to "podtrhnu, sectu a srovnam":poprve jsme si pozdejsi dobry vztah s dcerou musely pracne budovat, kdezto ted jsme od zacatku v pohode bez ohledu na mnozstvi mleka. Dost veci, predtim vybojovanych, se dostavila jaksi mimochodem sama, to neplati vsak o dostatku materskeho mleka. Co se delky meho kojeni tyka: dopada to podobne, poprve 3, podruhe 4-5 mesicu castecneho kojeni, i kdyz jsem poprve STRASNE chtela a podruhe take moc chtela, ale ne tak prvoplanove. Kazdy je proste jinak disponovan a jiste jsou i matky, ktere vubec kojit nemohou.

Pravda je, ze kazda si ten svuj boj nakonec musi vybojovat sama. Jsem ale vdecna za takovehle zenske poklaboseni, muze pomoci. Docela by mne zajimalo, proc ten nazor dobra kojna rovna se dobra mama je docela hluboce zakorenen v mnohych z nas a asi zbytecne nam kazi tu unikatni a uzasnou moznost tesit se ze zazraku, kterym narozeni miminka je.

Diky za moznost sdilet vase pribehy a drzim palce vsem kojicim i nekojicim maminkam. Hlavne si to materstvi uzijte!

Sara