Re: Co bude s námi?

Ano je to všechno opravdu složitější. Je mi 36, tedy věk kdy už jsem tzv. stará, přestože dle míněních jiných vypádám o dost mladší. Vysokou jsem jako svobodná studovat nemohla, sotva jsem se dostala na střední - tenkrát jsem totiž měla hodně špatný kádrový profil. Nijak mi to ale tenkrát nevadilo, opravdu byla jiná doba. Po revoluci a druhé mateřské mi došlo, že jestli chci slušně uživit své děti (manžel moc snahu o zajištění rodiny nemá)musím studovat dál. A tak jsem se pustila do dálkového studia VŠ,dnes mám za sebou už třetí rok a musím říct, že mě to stojí hodně úsilí, probdělých nocí, odříkání a někdy to je i na úkor času který bych měla věnovat dětem. Opravdu to není snadné a nemám záruku, že přes svou snahu dělat něco víc mám vyhlídku, že o místo také z organizačních důvodů díky stěhování firmy do Prahy také brzy nepřijdu. A stěhujte se s dětmi, kam, kde by člověk bydlel, tolik peněz mi nenabídnou abych nějaký podnájem vhodný pro rodinu zaplatila. Svobodná dívka to má rozhodnodně snažší, rozhoduje jen sama za sebe, nemá odpovědnost za své děti jako my co jsme daly přednost mateřství.