Jana je sestřenice mého muže. Setkaly jsme se jen dvakrát - poprvé přivedla svou dceru na internet a v rychlosti - jen tak mezi dveřmi - jsme byly vzájemně představeny.
První dojem? Příjemná, vysoká a štíhlá blondýna těsně před čtyřicítkou, sebevědomí z ní jen sršelo.. Tak takhle nějak bych chtěla v jejím věku vypadat - prolétlo mi tenkrát hlavou.
Naše druhé setkání se ovšem neslo ve zcela jiném duchu. Rodina mého muže každoročně pořádá jistou společenskou akci, která je samozřejmě pro místní velikou událostí. Pobavit se a okouknout známé tváře přijíždí do rodné vísky i celé příbuzenstvo. Letos jsem se poprvé účastnila i já, takže jsem také pozvala svoji rodinku - včetně své sedmadvacetileté sestry, která pracuje pro jistou nadnárodní společnost.
Janu jsme potkaly v davech lidí jen náhodou. Aniž jsem jí stihla sestru představit, vrhla se na ni a vypálila: "Ty děláš pro firmu XY? Já s tebou jezdím výtahem!" Sestra přisvědčila (přece jen se nemáme za svou práci stydět, že :) a po pár zdvořilostních frázích odkorzovala věnovat se mému synovi. Zůstala jsem s Janou ještě chvilku, protože se k nám přidala další manželova sestřenice.
Každý, kdo by čekal standardní příbuzenský rozhovor, by byl velmi nemile překvapen. "Tyhle mladý holky! To je úplně hrozný! Umí jazyky a dostávají TAKOVÝ místa! A přitom nemají žádný zkušenosti! Takový holky nic neumí a přitom berou třicetitisícový platy!!!" Tak asi takhle začala na moji sestru lít jeden škopíček špíny za druhým … Až později jsem se dozvěděla, že firma, ve které Jana pracuje, se stěhuje z Brna do Prahy, a že pokud se Jana odmítne přestěhovat (potažmo dojíždět), tak její pracovní poměr bude ukončen. Standardní postup…
Chápu, že když vám těsně před čtyřicítkou zaměstnavatel řekne sbohem a vy před sebou máte složité období hledání nového místa, oťukávání nového zaměstnavatele, sžívání se s novým kolektivem, nové šplhání po žebříčku… tak je to těžké. Ovšem planým nadáváním na ty mladší, možná úspěšnější… rozhodně nikomu úlevu přinést nemůže.
Moje sestra má dva vysokoškolské tituly, jeden si dodělala při práci (takže o nedostatku zkušeností nemůže být řeč), mluví plynně třemi jazyky. Jana udělala maturitu a jak sama řekla, nepamatuje si ani ruštinu. Netvrdím, že titul a jazyky jsou zárukou kvality - ale jsou to věci, které otevírají nové možnosti. A když už má někdo esa v rukávě, proč by je nevyužil?
Takže, milá Jano.. Jsem na mateřské a snažím se dokončit vysokou školu. Občas si opakuju francouzská slovíčka. Ať jste ty a tvoje vrstevnice naštvané sebevíc - doufám, že jednou budu "ta mladá holka, co nic neumí", ale kterou vezmou do dobré práce (POZOR!!! Pro mě neznamená dobrá práce - práci s horentním platem, ale práci, která mě bude opravdu bavit), třeba právě kvůli těm jazykům.
A k těm zkušenostem… S těmi jsme se nikdo nenarodili. Všichni jsme je museli nějak nasbírat. Věčné láteření, že jsou mladí bez zkušeností, je zmatečné. Když jste nastupovali do práce vy starší, taky jste žádné zkušenosti neměli.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.