Připitomělý úsměv

mám na tváři ještě dneska, když si vzpomenu, jak mi gynekolog potvrdil, že čekám dítě. Naprosto chápu tvoje pocity - taky jsem byla STRAŠNĚ RÁDA těhotná, a to nejen poprvé, ale i podruhé a potřetí, i přes všechny nevolnosti, oteklé nohy a přesouvání břicha rukama, když jsem se chtěla otočit v posteli. Dík za ten článek, začala jsem si už připadat nenormální, že jsem si nestěžovala a nevykládala okolí, jaká to je hrůza, být "v jináči", a jak trpím. Ne že by to byla moje zásluha, to se mnou tak cvičily hormony! Přeju hodně radosti se Žanetkou a stejně pohodová i všechna příští těhotenství :-))))