Re: prestante se navazet, prosim

Chápu obě strany, ani nevíte jak moc.

Snažíme se o dítě, zatím marně - 2xIVF + potrat.
Bylo mi třicet a KAŽDÝ si myslí, že bych už měla
čas na dítě.
Takže kdokoliv, koho potkám se mě zeptá:
" A kdy plánujete děti?" nebo "Ty nechceš mít děti?"
Myslím, že se nemám komu za co omlouvat a vysvětlovat mu, že to jaksi nejde.
Takže každému říkám, že šetříme na byt.
Klasická situace: spolužačka viděná po 10 letech,
tlačící kočárek.
Vyslechnu významné poznámky, že není na co čekat a že peníze nejsou všechno.
Starší ročníky přidají, že to jsou ti, co chtějí všechno mít a všechno vidět.
Úžasné je, že si každý představuje, že chceme villu s terasou. A my přitom koupili 1+1 ,
protože si musíme dávat rezervu na další pokusy .

Pokud si snad někdo myslí, že by bylo jednodušší
říct, že se snažíme a nemůžeme, tak se velmi mýlí.
Ti, co to vědí, jsou snad ještě horší.
Při každém setkání se ptají: "Tak co? Už?"
A dožadují se podrobností - vždyť jsou to kamarádi
a "mají nárok" se zeptat.
Akorát člověka nervují. A nedá se tomu zabránit.
Když se nám podařilo v listopadu IVF, tak jsme neměli ani šanci si to nechat pro sebe.
Každý, když zjistil ,že jsem doma hned volal.
Ano, mysleli to dobře, ale ti samí lidé ti CHYTŘE
řeknou, že do třetího měsíce se to neříká, kdyby to nedopadlo O.K.
Když jsem potratila, tak zase lavina telefonů, co budeme dělat dál, všechno musel vyřizovat manžel.
protože bych brečela do telefonů.
Jsem ráda, že na mě někomu záleží, ale jsou okamžiky
kdy člověk musí být sám.

Zjistila jsem (pro mě překvapivě), že ženy jsou strašně kruté.
Podsouvat ti děti, když nevědí, že nemůžeš, dobře.
Prostě se tě snaží přivést NA SPRÁVNOU CESTU.
Ale cpát ti děti, když UŽ vědí, že jsi potratila,
je kruté, ale nevěřily by jste jak OBVYKLÉ.
V práci mě nechaly kolegyně na pokoji JEDEN, JEDINÝ
den. A druhý den přede mnou začaly rozebírat vhodná
jména pro miminka a šišlání dětí.

Myslím si:
1) každý má nárok na svojí představu o životě
(i bezdětnost je správná volba, když to tak
cítím)
2) spousta lidí si myslí, že ví co ten druhý dělá
a nepřemýšlí o tom, že mu ten druhý AKORÁT NEŘEKL
PRAVDU - proč by taky měl své neštěstí cpát
každému pod nos ???

Takže, až někdy budete mít pocit, že dotyčná známá
nereaguje příliš nadšeně na téma děti, netlačte
na pilu.
Proč by vám měla říkat, že jim to nejde nebo, že partner zatím nechce ač ho prosí.
Znám takových žen mnoho a nikomu to nevykládají
na potkání, prostě si popláčou nejbližší kamarádce
a na veřejnosti: "Děti? Zatím ne."
Nebylo by víc nesmyslné, kdyby se týraly povídáním
o miminkách ???
Já si na hovory o dětech nepotrpím vůbec, ale obden
se mi o nich zdá - tyto sny tu bude znát asi mnoho žen.
Když mi někdo strčí miminko do ruky, tak ho urychleně vrátím - bojím se, že pak budu lítostivá.
Ale na veřejnosti jsem Herodes.