Re: Bravo

Dobře napsané, jen aby se tím lidi řídili...
Taky bych uvítala, kdyby někdo napsal, jak odnaučit dítě bát se psů (zvláště, když už ho nějaký pes jednou kousl). Synovce, když mu bylo asi 10 měsíců, kousl malý pejsek do tváře ve chvíli, kdy k němu ten malý zvědavec přilezl, aby si ho lépe prohlédl. Nevím, jestli ten pes v něm prostě viděl snadnou kořist, protože lezl po čtyřech a byl menší, nebo co se vlastně stalo. Každopádně se od té doby hrozně bojí psů a začne panikařit, když nějakého vidí. Jsou mu necelé 4 roky.
A ještě jedna trochu úsměvnější historka: mnozí majitelé pejsků jsou na své miláčky velmi hákliví. V hlavní roli v této příhodě hraje opět malý pejsek (tuším že pudl) a můj synovec. Bylo to v době, kdy se sotva naučil chodit. Seděli jsme v zahradní kavárničce a děti se batolily kolem. V tom synovec zmerčil na cestě (bylo to v parku) tatínka a rozběhl se k němu. Současně však ke kavárně mířily dvě starší paní s pejsky. Synovec po chvíli uviděl i pejsky a jal se s křikem utíkat pryč. Samozřejmě (vzorová situace jak vyšitá) se na něj jeden z pejsků vrhl a ňafl po něm (nic se mu naštěstí nestalo). Tatínek ho okamžitě zachránil a začal mu zkoumat nohu, zda ho pes pokousal, či ne. Paní se okamžitě vrhla na svého mazlíčka a začala ho litovat, jak ho chudáčka ten hrozný kluk vyděsil, a jestli mu náhodou nějak neublížil. Vzápětí se jala nadávat tatínkovi, že si vůbec dovolil pustit dítě do parku... Na závěr se obě paní s pejsky usadily v kavárně a poručily si čtyři toustíky. Každá jeden pro sebe a jeden pro pejska.