Re: zajímavé, ale...

Kdyz k nam do rodiny prisla ma svagrova(tehdy teprv bratrova nastavajici),mela uplnou hruzu z meho trpasliciho pudla.Jeji dve sestry jsou na tom uplne stejne.Jejich maminku totiz kdysi pokousal najaky pes,dost osklive,vytrh ji kus masa,nejake komplikace(podrobnosti neznam)Byly proto vsechny vychovavany ve strachu ze psu.Jenze muj pes tento strach vycitil a neustale za svagrovou chodil,snazil se ji byt v blizkosti,nechat se aspon pohladit atd.Postupne pomalicku se ho prestavala svagrova bat.Kdyz spolu zacali zit,bratr si vzal domu sluzebniho vlcaka,postupne si i na toho zvykla,ted maji doma dalsiho psa.Jeji rodina se vsak psu boji stejne,ale vidim z tohoto pripadu,ze se da odnaucit psu bat,ba primo nakazit laskou ke psum a zacit je milovat:)
Clanek se mi libi moc,je pekne popsany,ucim se tak chovat i meho syna,i kdyz je se psy velky kamarad,nedovolim,aby behal venku za cizimi.(a dost me stve,ze jine maminky sve deti posilaji si bez dovoleni toho naseho pohladit!)
Jen nevim,jestli pri stretu velkeho psa a maleho ditete pomuze povel,asi je treba zduraznit jak velke(stare)je to dite,myslim,ze od maleho ditete by to bylo naprosto zbytecne(rekla bych tak do deseti let),spis nevhodne psovy rozkazovat.
Any