A co vodítko?

Dobrý den, možná je to pro někoho článek poučný, ale přece jenom s ním nemohu souhlasit. Mám tři děti. První je velice citlivá holčička. Nikdy zvířatům neubližovala a ani je nijak neprovokovala. Co se týká dětiXzvířata, tak by se dalo říci, že to bylo supr. Druhá holčička má ze zvířat strach. Vrozený. Nikdy jí nikdo neublížil a ani nebyla něčeho takového svědkem. Prostě to má v sobě. A tak o co jsem se nemusela starat u starší, o to větší dávku znalostí a trpělivosti jsem musela mít u mladší. Zvládá to krásně, jen ty páníčky vrčících mazlíčků bych nejraději někdy někam poslala... (např. když říkají vystrašené 3 leté holčičce: "přece se nebojíš takového pejska, neboj, on ti nic neudělá" - a pejsek na ní výhružně vrčí a štěká a není ani na vodítku). Máme ještě kluka. Takový ten neohrožený nebojsa, ale ne provokatér. Fakt pohodovej klučina. Sedí v kočárku před brankou, já branku zamykám a vtom z poza rohu vyběhne praštěnej pudlík a skočí mu do kočáku (golfek). Nezlobte se na mě, ale to žádná "želví" pozice nepomůže. Pudla jsem popadla za kůži a odmrštila, ale když se po chvíli i ukázal majitel a značně jsem mu vynadala, tak on je vpohodě a já hysterka. Možná, ale pes bez vodítka. Kluk vyvázl jen s budoucím strachem ze psů. A tak už zase máme co zpracovávat a věřte mi, že to stojí obrovské úsilí a přitom je to jen okamžik a "blbej" obojek s vodítkem! Proč mám neustále ochraňovat své děti. Proč majitelé "mazlíčků" neužívaj co podle předpisů mají??? (a to nemluvím ani o náhubku a uklízení exkrementů)
S pozdravem
Máří