Re: Bohužel není

Evo a Marketo, ja nejsem odbornice na psychiatrii ani dobra poradkyne, jen mezi svym pribuzenstvim a znamymi mela jsem dve zkusenosti s prechodovou depresi. V obou dvou pripadech neslo o nejakou velice nahlou zmenu chovani, spise se prohloubily ty negativisticke rysy, ktere ty osobnosti meli vzdy. Oba dva pripady se skoncily pokusem o sebevrazdu, ten druhy se podaril. Prvni pripad se dostal do rukou lekaru a po uspesne volbe leku domu se vratila mozna trochu jako vzdy nesamostatna a neduveriva, ale vyrovnana a mila osobnost, jaka byla pred lety... Divny na tom bylo to, ze jejich nejblizsi jejich problem jako problem zdravotni nevnimali. I presto, ze souziti s nimi muselo byt asi peklo - ta ztrata empatii spise se projevilo jako zamerne citove muceni svych blizkych, jak to popisuje Eva. Ten pokus o sebevrazdu stejne pro rodiny byl hrozny otres - presto vsechno bylo to nekomu matky, a nekomu zeny.
Mozna by tu moznost mel zvazit clen rodiny, ktery dotycne osoby zna delsi dobu, a mohl by posoudit, jestli to vse se prohlubuje a znetvaruje puvodne docela milou a taktni osobnost. Pomohlo by take vyhledat si clanky ci knizky s popisem dusevnich nemoci. Ze promluvit o tom s nemocnym musi byt desne tezky, to verim. Vetsina lidi toho veku jeste nevnimaji depresi jako normalni nemoc, a poslani se lecit muze vyznet jako nejaka urazka...