Ideální tchýně?

Seděly jsme takhle nedávno s maminkami-pěstounkami, povídaly si o dospívání našich ratolestí, o tom, jak se cítíme po všech těch letech - děti na prahu dospělosti, do důchodu daleko, a co teď se životem? - probíraly jsme budoucnost jejich a budoucnost naši, a přišly jsme na to, že z nás budou ideální tchýně!

Posuďte sami:

• jsme zvyklé přijímat děti jiných rodičů do svého srdce, se všemi jejich chybami a přehmaty
• jsme zvyklé odpouštět, respektovat rysy osobnosti (dokonce i ty, o jejichž existenci jsme dříve neměli ani tušení :), a především zapomínat
• nemáme přehnané ambice, co se týká vzdělání a společenského postavení
• jsme zvyklé povzbuzovat a posilovat to dobré, co ve vztahu i v dítěti samotném je
• neděláme etnické rozdíly
• jsme spokojené, když je kolem nás spousta jedlíků a u nohou se motají malé děti
• život nás naučil toleranci, a naše děti taky

Našly se sice hlasy, že naopak dítě, které jsme vypiplali, nebudeme chtít jen tak někomu dát, ale tyhle hlasy jsme prostě umlčely. Je teda pravda, že mi vůbec neseděl ten psychopat, který nám běhal za dcerou, a že ten druhej se mi zase zdá moc…starej…, a že Zuzka má teda ještě dost času na to, aby dostávala náušnice k Valentýnu…a ta holka, co se líbí synovi, nemá zrovna nejlepší pověst…kdoví, co je zač, ale jinak - jinak budu určitě ideální tchýně!