5.3.2006 17:26:59 Sylva
Re: Je to tak těžké...
Čau,
možná se tak trochu vidím v tvém problému a myslím si, že to (možná) dopadlo dobře.
Já jsem si do manželství přinesla tříleté dítě a ze strachu ze ztráty druhého partnera jsem dělala takové kusy jak ve zmíněném článku. Po jedenácti letech je mi vyčítáno vše: jeho byt, moje matka, mé dítě které milostivě živí, mé zam. za minimální mzdu a můj nevděk Nevím kudy kam, jsem jeho manželka a mám s ním druhé dítě. Když ho chytne nálada tak mě vyhodí se starším synem z bytu. Nemám kam jít a s matkou se opravdu nedá bydlet, zkoušela jsem to, tak se vrátím. Jsi mladá a hlavně sama bez závazků a kdykoliv jakkoliv můžeš začít znovu. Rány se léčí dlouho a některé jsou až nadosmrti, ale věř mi některé chování partnera, které se projevuje když spolu chodíte nevymizí spíš se zhoršuje.
Ahoj
Odpovědět