Zajímavé, ALE

Vzhledem k tomu, že mám celoživotní (v dospělosti) nadváhu asi 10 kg, se zájmem jsem si článek přečetla a zaujalo mne několik věcí:

První byl údaj, že při hubnutí ušetřím za vyjmenované potraviny. O tom dost pochybuji: za alkohol neušetříme, neb ho u nás doma nikdo nepije; totéž platí o sladkostech a slaných pochoutkách.

Živočišné tuky nemohu nahradit rostlinnými, jelikož je nepoužíváme.

Při aktivním sportu 3 x týdně jsem měla úžasnou fyzickou kondici (mluvím o minulém čase, jelikož teď mám velikost hrocha a sportovat mohu jen pozvolna) a zpevněné svalstvo, ale váha se nepohnula ani o gram. Má strava sestává převážně ze zeleniny a ovoce... Ale těch 10 kg navíc mi nijak zvlášť nevadí, takže je moc neřeším (a, kromě toho, doporučení z článku dodržuji mimoděk tak nějak celoživotně).

Ale hubnout při kojení jen 2 kg za měsíc? Takové předsevzetí jsem měla po porodu také. Před minulým porodem moje váha vyšplhala na závratných 98 kg při výšce 160 cm (aniž bych si myslela, že musím "jíst za dva", měla jsem neustálý pocit hladu a spásla jsem i takové věci, na které se normálně ani nepodívám) a tak jsem si plánovala, jak budu pomalu hubnout (tak 4 kg měsíčně). Týden po porodu jsem měla 90 kg, po šestinedělí 75. Nedržela jsem dietu, nakonec jsem se i přejídala, jen abych nehubla tak rychle (kromě toxinů v mléce to napáchalo strašné následky na mé kůži).

No a jinak... Je sice hezké být štíhlá, ale pro mne pořád hlavní zůstává být se sebou spokojená a pokud mne pohled do zrcadla neděsí, je všechno v pořádku. ;-)