Re: Mám stejnou zkušenost

Přesně tak, synovi to taky začlo tak od 4 měsíců a bylo to čím dál horší, vstávala jsem každou hodinu i častěji, sem tam to bylo lepší, zase svitla naděje, že teď už to bude dobré...a zase nic. Až v jeho devíti měsících jsem se už naštvala a řekla si DOST a dala na rady kamarádek, co radily "2 noci ho necháš trochu pořvat a máš klid". Do té doby jsem neměla to srdce, ale tady už přetekl pohár....a opravdu. Zvolili jsme kontrolní metodu a po 5min. za ním chodil manžel, pak jsem jednou přišla já, řekla, že teď se spinká, dostal dudlík (který do té doby v noci nechtěl, chtěl prso) a spal. První noc 25min,druhou už jen 10, třetí jsem mu chodila dávat dudlík a od té doby chápe, že postýlka je na spaní, občas se sice vzbudí, párkrát zapláče, ale většinou zase hned usne a my SPÍME!!!Podotýkám, že v obýváku na zemi, ložnici má teď mladý pán sám pro sebe :)
Teď si říkám Že jsem to neudělala dřív!A radím to všem zoufalým matkám, ovšem došlo mi, že m,atka musí sama přijít na to, že to její malé miminečkko už není tak docela bezmocné a malinké, že už je to bystré a "vyčůrané". Mně to došlo, když se malej zmocnil dálkového ovladače na televizi, namířil a dělal, že zapíná ...!!!To mi došlo, že moc dobře chápe a že si prostě vynucuje spaní u mě v posteli.
Možná jsem mu to ale fakt způsobila sama, až do pěti měsíců, možná déle, jsem ho (já blbec) poctivě přebalovala a ještě jsem si říkala, jaká jsem pečlivá matka :)U druhého už si dám pozor :))))