Pro vystrašené těhulky

Po provotním mrazení v zádech, jsem chtěla napsat příspěvek krátký, zato vulgární. No, ničemu bych nepomohla.
Radši přidám svojí zkušenost.

Taky jsem ve 28 týdnu jela do nemocnice s hrozícím předčasným porodem, taky jsem byla v nemocnici poprvé v životě a taky jsem nakonec přenášela o 2 týdny a mám zdravé dítě.

Ležela jsem v Motole a tento příspěvek budiž mu ke cti (to, že k tamnímu odd. šestinedělí mám výhrady už jsem tu psala jinde). Oddělení rizikového těhotenství jsem chápala jako azyl, kde je mé miminko v nejlepší možné péči. Přijata jsem byla bez průtahů, prakticky jsem od příjmu šla rovnou do postele, dostala jsem na noc kapačku s tokolytiky a monitor na hodinu na břicho(žádné cévkování - když čůrat, tak zazvonit, sestřička zastavila kapačku, počkala, a jelo se dál) a od druhého dne už jen magnézium 6 tbl., železo pro laboratorně prokázanou anémii, a nějaké vaginální čípky s Framykoinem a takové ty proti různým breberkám, jó Entizol. Žádné oblbováky mi nebyly ani nabídnuty. Pouze jednou a to až na JIP po porodu SC, padl dotaz, jestli chci něco na spaní, řekla jsem že ne, že chci radši zůstat při plném vědomí, i když nejspíš celou noc neusnu. Dál mě s tím nikdo neotravoval. Na pokoji jsme byly dvě, max. tři. Sestřičky byly milé, zprvu když viděly jak jsem vyděšená - přijela jsem jen s občankou v ruce a se slovy, že jsem v této nemocnici byla naposled když jsem se tu sama narodila, uklidnily mě a půjčily mi bez řečí ústavní prádlo. Snídaně byla asi v půl osmé, do té doby většinou byl klid, pokud se opravdu nedělo nic akutního. Jenom CTG někdy natáčely kolem sedmé hodiny. Jídlo standardní, ale poživatelné, lednička k dispozici. Televize na pokoji. Když mě propouštěli domů, byla bych je málem ukecávala, aby si mě tam ještě nějaký týden nechali. Pobyt na "riziku" v září 2000 patří mezi ty nejsvětlejší vzpomínky na celé mé rizikové těhotenství - doma jsem se chvěla strachem a navíc celé dny sama (než přišel zbytek rodiny z práce).