Naprosto nesouhlasím!

Evo, jsi trošku divná ne. Tak trochu tvrdohlavá a stojící si za svým, ale názor ti samozřejmě neberu. Zajímalo by mě, kolik takových patnáctiletých puberťáků znáš. Já takového o jakých píšeš ani jednoho.
My jsme s rodiči jezdili vždycky - netrávili jsme celé dny spolu, buď měl každý měl svůj program nebo jsme byli dohromady, to je celkem jedno.... hlavní je, že jsme se s bráchou na to vždycky moc těšili. A to si docela myslím, že u nás proběhla puberta docela normálně, taky jsme vzdorovali, ale společnou dovolenou jsme brali jako takové vyvrcholení roku. Naši byli na dovolené vždycky bezvadní a dokázali, že jsme si to hodně užívali. Dodnes na to ráda vzpomínám.
Teď mám dvě malé holky, ale na dovolené trvám, jakýkoliv únik z každodenního stereotypu je dobrý, proto se za necelý měsíc vydáváme na cesty i my, a to i sedmiměsíčním miminem, dětem stačí dodržovat rituály a cestovat se dá v pohodě i s nimi. Jede i brácha s přítelkyní. A světe drž se, bereme s sebou po dlouhé době i mamku. Ne jako chůvu - jako parťačku. Taťka je bohužel nemocný, takže bude doma čekat na zprávy, jak báječně se máme.
A i když je předčasné o tom mluvit, moc by mě mrzelo, kdyby naše holky neměly společné dovolené v oblibě. Myslím, že pokud se rodiče alespoň trochu snaží, může být dovolená zážitek i pro patnáctiletého puberťáka.
Nebo jsi to nikdy nezažila?