Jiný pohled

Na problematiku puberťáků na dovolené se dívám i z jiného úhlu - tedy jako rodič/nerodič. Můj manžel má z prvního manželství syna, dnes již sedmnáctiletého. Na naší první společné dovolené mu bylo 11 let, tedy začínající puberta. Když na to dnes vzpomínám, první dvě dovolené byly většinou provázené nafouknutou pusou, někdy na obou stranách. Strašně jsme se snažili: manžel, aby si ho užil, a já, aby mě měl aspoň trochu rád. On se snažil nás moc nenaštvat, ale nebyl zvyklý říkat co chce. Tak to řešil našpulenou pusou a mlčením. Já jsem pak začala prosazovat spíše volnější program a také to, aby mohl něco podnikat sám (samozřejmě přiměřeně věku a situaci). Zpočátku nevěděl jak s tím naložit, z domova nebyl zvyklý, ale postupem času jsme dosáhli toho, že přijde a řekne např: mě technické muzeum nebaví, bežte sami, já půjdu tam a tam a sejdeme se v tolik a tolik. Nebo: půjdu teď s Vámi do muzea a pak bych chtěl jít sám do kina. Apod. Posledních několik dovolených proběhlo k oboustranné spokojenosti. Je ale pravda, že představy puberťáků o zábavě jsou poměrně "jednostranné" :-))