Já, kočárek a lidé

Váš příběh je mi blízký.

Přiznám se, že když chci někomu pomoci a on mě odmítne, nemívám vždy dobrý pocit. Záleží také na způsobu, jakým Vás dotýčný odmítne, ale odmítnutí je prostě nepříjemné. Máme to asi naprogramované. Chcete někomu pomoci a automaticky předpokládáte, že bude dotyčný nadšeně děkovat a pomoci si nechá. Ale když si pak uvědomím, že maminka s kočárkem či člověk zdravotně postižený třeba pomoc opravdu nepotřebuje a nebo z osobních důvodů nechce, mělo by být odmítnutí snažší. Nesmíme být vztahovační a odmítnutí si brát příliš osobně.

Váš příběh s kočárkem mě ale inspiroval k napsání toho svého - vlastního zážitku.

V jeden den se mi staly dvě velmi podobné příhody. Jdu s kočárkem (špatně ovladatelná těžká čtyřkolka) po pravé straně chodníku u zdi domu. Doma mě vždy učili, že po chodníku se chodí vpravo. Proti mě jde paní (asi tak 35 - 40 let). A místo toho, aby šla po své straně (pro ni pravá) a v pohodě nás minula, začala nás obcházet tou škvírou u zdi domu. Nepochopila jsem to, ale paní nic neřekla a šla dál. Půl hodiny nato, jiná žena a stejná situace (jen na jiném místě). Žena se mi ale ani nesnažila vyhnout a "naběhla" mi přímo na kočár přesto, že byla polovina chodníku volná k pohodlnému minutí. Tato žena už zticha nebyla a začala mi nadávat. Argumentovala jsem tím, že se chodí po pravé straně chodníku a že manipulovatelnost kočáru je v takové rychlosti, jakou paní šla, takřka nulová. A co si budeme povídat, přece se nebudu vyhybat já, no ne? Ale paní měla na věc svůj názor, něco ve smyslu "No a co, že se po chodníku chodí v pravo, atd."
Nehádala jsem se s ní a raději pokračovala. Příhoda ve mě ale zůstala jako pomník lidské hlouposti.

Je pravdou, že se v našem městě setkávám spíš s ochotnými a slušnými lidmi a také já se snažím být ohleduplná. Ale když mi do stojícího kočárku nabourala babička, která prostě nekoukala na cestu a ještě se na mě obořila, to už jsem pochopit nedokázala.

Závěrem zbývá dodat: Zameťme si před vlastním prahem a buďme k sobě ohleduplnější. Snažme se na věci dívat pohledem toho druhého. A když se srazíme s hloupostí, je lépe si toho nevšímat a jít dál