vlak, trolejbus, autobus a spol.

Bydlím v jiném "okrese" než moje mamka. Jezdím za ní s miminem vlakem a pak podle situace trolejbusem nebo autobusem. Když se mne někdo ptá, jak to zvládám ve vlaku a jestli mi někdo pomůže, odpovídám suveréně, že ano. Je to tím, že prostě kočárem zatarasím dveře vlaku a vystupující nebo nastupující prostě nemají šanci odmítnout. V trolejbusu to jde, jezdím z konečné na konečnou, tak to vždycky nějak vychytám, autobus už je horší, někdy jezdí ty načananý, krásný, kde není místo ani pro nohy když sedíte, natož pro matku s kočárkem. Často myslím na to, že taková matka není degradována jen penězi za svou lenost na mateřské dovolené, ale i tím, že občas musí někam dojet MHD. Kuriozní situace se mi stala na vlakovém náraží Jirkov město, kde si v suterénu koupíte jízdenku a na perón je to tak 30 schodů. Nechávám kočárek pod schody a vždycky ve strachu o dítě, které se v kočárku mele vyběhnu ty schody a škemrám o pomoc lidi poflakující se na perónu. Jednou tam nikdo nebyl, tak jsem zoufalá vyběhla před nádraží. Postával tam chlápek, bohužel jsem ho špatně vytipovala. V ruce držel zapálenou cigaretu a na popelnici měl odložený kafe z automatu. Na prosíka o pomoc mi sdělil, že on pije kafe. Blbá každá, která si neumí pomoct, říkám já. Nakonec naštvaná (víc na sebe, že jsem se tak ponížila) kočárek po schodech vytáhnu nahoru a nějakej blbeček je mi už fuk, protože jsem to sama zvládla!!!! Pak už nastává obvyklý postup, že zatarasím dveře dveře vlaku a on už se někdo najde ...... Mischa.