Re: Docela se ti Pawlí obdivuju...

Taky jsme se snažili pomáhat, ale přišli jsme na to, že nejen to nebývá kladně přijato ale ještě je člověk za blbce.
Kamarádka si stěžovala jak je to děsný najít práci, donesla jsem jí kupu vytištěných inzerátů z netu, nad každým se ošklíbla že to by ona nedělala, no nakonec šla do provozu na tři směny a dojíždí. Když na to kafrala, naletěla jsem znova a u svého známého jí dohodila práci v kanclíku, 10minut chůze od jejího bytu. Výsledek - naštvaní na mě byli oba, ona že to byl "opruz" a on že se mu po setkání ani neozvala jestli jo nebo ne. Takže šmytec. A taky věčně kručí že nemají peníze, že splácí auto a pozemek, a pak se stavíme a oni mají novou motorku, nebo jedou na dovču. Nojo.
Ale na druhou stranu musím říct, že v rodině je to zatím fajn, ťuk ťuk, např. si vyměňujeme dětské věci a tak a funguje to. Jedinej problém vznikl když můj táta se dal na finanční poradenství a dohnal mě k uzavření značně nevýhodné životní pojistky (tvrdil opak), kterou když teď vypovím tak přijdu o hodně peněz, ale to pojistné mě drtí tak že nevím jestli do toho nakonec nemám jít.......