Chápu

Milá Pawli, naprosto Vás chápu. Zažila jsem něco podobného - žili jsme s přítelem v bytě a nechali zde bydlet i jeho kamaráda a přítelkyni.Přesně jak píše Váš manžel: po 5-timěsících to začnou brát jako samozřejmost, že vy se staráte o všechno. Přítel byl navíc pracovně často pryč, takže to dopadlo tak, že v bytě jsem uklízela jen já, oni neměli pak ani na půlku nájmu, co jsme po nich chtěli, takže kdo to platil?-My. Nakonec to dopadlo tak, že jsme je natvrdo vystěhovali. Největší mrcha jsem byla samozřejmě já, protože jsem byla věčně nespokojená a stěžovala si příteli, kterému to tak hrozné nepřišlo, protože tam nebyl denně
.Navíc jsme o ten byt přišli i my-příteli zaměstnavatel neplatil 3 měs.a já byla na úřadu práce, takže jsme to neutáhli a museli se vrátit k rodičům.Teď po 2letech, máme s přítelem oba práci, dluhy na nájmu +nedoplatek za vodu 6000 z té doby spolubydlení zaplacené(ze svého-z nich už to asi nikdy nedostaneme) a budem si pořizovat vlastní byt. A hlavně si říkáme:,,už nikdy!"