autismus
V polovině článku jsem dospěla k názoru, že Roger je autista. Překvapivé pro mě bylo, že to rodiče věděli...A donutilo mě zamyslet se nad tím.
Včera jsme byli s naší autistickou dcerkou u veterináře. V čekárně působila jako slon v porcelánu. Komentovala všechna zvířata, lidi, dost neomaleně se vyptávala - a já byla nešťastná z toho, že ji neumím ztlumit, protože jsem viděla, kolika lidem svými řečmi ublížila. V tu chvíli jsem měla pocit, že by se mi tričko s nápisem "nejsem nevychovaná, jsem autistka" dost hodilo. Už jsem si párkrát ověřila, že je-li na mé dítě pohlíženo jako na zdravé, dokáže ublížit, zatímco je-li respektována jeho zvláštnost, lidé se s její neomaleností vyrovnávají mnohem snadněji.
Jako matka a jako zaměstnavatel považuju postup rodičů za nesprávný. Jako autista - nevím. Těžko říct, jestli Roger sám nechtěl vyzkoušet, co dokáže bez zametání cestičky. Ale v tom případě si měl brigádu vyjednat sám, už tímto krokem by přece mohl vyzkoušet, co dokáže bez rodičovské opory. Nemůžu se zbavit dojmu, že se rodiče s diagnózou svého syna nevyrovnali...že nejde o problém dítěte, ale spíše jejich.
Odpovědět