9.8.2006 9:08:35 Radka, 3 vnoučata
Informace je k nezaplacení
Letos jsme se s manželem a vnoučaty vypravili s cestovní kanceláří k moři. Stan vedle nás začala zabydlovat rodina - rodiče, babička a dvě děti. Starší dítě se nám již zdálo velké, vypadalo na školáka a tak nám docela vadilo jeho chování, neustále se nám motal u stanu, chodil i dovnitř, mluvil, ale nebylo mu pořádně rozumět (mysleli jsme, že má nějakou logopedickou vadu řeči). Naštěstí nám hned druhý den jeho babička (nikoliv rodiče) řekla, že chlapeček je autista a že mu zdaleka není tolik let, na kolik vypadá. A rázem nám přestalo spustu věcí vadit - věděli jsme, jak s ním máme komunikovat (a ejhle, začali jsme mu i rozumět). Zjistili jsme, že ač předškolák, má v mnnohém větší vědomosti než náš prvňáček (např. uměl číst). Věděli jsme, jak mu říct, že něco nechceme (např. aby chodil do našeho stanu), ale hrál si s našimi dětmi (i když ne stále) a do jistého stupně se zapojit i do "dětské smečky" , která se u moře vytvořila. Kdyby nás nikdo neinformoval, pravděpodobně bychom jej po celou dobu považovali za nevychovaného a mentálně opožděného. Takže závěr: informovat okolí, jak to jen jde - ono totiž i to "okolí" potřebuje být "nakopnuto".
Odpovědět