Proč mám sedět doma já, která nikoho neomezuju?

Přiznám se, ze po přečtení tohoto příspěvku se ve mně začala vařit krev. Chudáčci kuřáci! Já osobně nekouřím, mezi přáteli mám i pár kuřáků, moje máma je velmi silný kuřák, a to podotýkám ten bezohledný. Nemívala jsem problémy v rámci rámců kouř snášet. Vše se změnilo s mým těhotenstvím.
Nevím, odkud pisatelka článku je, ale já mám s dodržováním zákazu kouření v době obědů úplně jiné zkušenosti. Najít zde na severní Moravě v okolí Bruntálu restauraci, kde si může těhotná žena dát oběd, aniž by ohrožovala nedostatkem kyslíku své dítě, je práce téměř mravenčí. Co teprve, když bych si, i se svou dcerkou, chtěla popovídat s kamarádkou u kávičky či sklenky vína! Pokud bychom nešly zrovna do cukrárny, nemáme téměř žádnou možnost výběru. Možná podotknete, že mám sedět doma nebo být venku. Ale ruku na srdce, proč to mám být já, která svými zlozvyky nikoho neomezuju, kdo je diskriminován a za příjemnou chvilku musím platit zdravím svým, nebo dokonce svého dítěte? Myslím, že u nás opravdu dochází k diskriminaci nekuřáků. Chápu, že restauratér je ohrožen ztrátou živnosti, ale opravdu nevidím problém vymezit nekuřácký kout, či striktně dodržovat zákaz kouření v době obědů. Spousta restauratérů spoléhá na to, že jeho dodržování není nijak extra dodržováno a hlavně postihováno. A tak se, milá majorito, jak se nazýváš, zkus zamyslet nad tím, kdo komu omezuje osobní svobodu. Nemám nic proti tobě, klidně si nič své zdraví, je to Tvá volba, ale nevnucuj ji nám, kteří si je chtějí uchovat.