U nás to proběhlo zcela náhodou....

....naše Terezka měla dudlík od těch osmi měsíců už jenom na spaní, ale samozřejmě ho vyžadovala o to více. Říkala jsem si, že do dvou let je času dost, ale já jsem mínila a život měnil. V roce a půl jsme dávali malou na hlídání k mojí mamce. Ani jsem si při předávání nevšimla, že jsem náš poklad zapomněla doma - no a mamka už mi kvůli toho nechtěla volat a rušit mi plány (které bych samozřejmě bez problémů zrušila). A tak spala Terezka bez dudlíku, sice chvilku trvalo usínání, ale šlo to. A když už to prošlo tak hladce, napadlo nás, že to prostě musíme využít, dudlík tedy nedostala ani doma. Ještě jeden večer byl plačtivý a v noci jsem ji vždycky hladila po ručičce dokud neusnula - ale podařilo se - bez větších problémů.
Ale taky se mi zdálo, že se jí občas hodně zasteskne, naštěstí si nestrkala do pusy ani paleček ani hračky. Jinak si myslím, že to bylo brzy, kdyby se nestalo, co se stalo - neudělala bych to.
Teď když máme Michalku jsem ji přistihla, jak si zkouší zacumlat s jejím dudlíkem, ale už to asi nebylo to pravé potěšení, protože letěl do kouta.......