Re: Má zkušenost

Tomáši, čtvrt roku je hrozně málo, na to, abys někoho poznal - a s ženama je to o něco složitější. Chlap kamarádovi řekne "hele, sereš mě, protože jsi zbaštil poslední kolečko uheráku". Ženská jen tak neurčitě prohodí něco jako "dala bych si uherák". Čili ty se musíš naučit částečně číst v myšlenkách milované a trochu pozorovat... jak se tváří, když se zlobí, jak se tváří když je unavená... prostě udělat si na ní takový mentální manuál. No a taky můžeš zkusit svou partnerku trochu vychovat. Výborně funguje třeba: "Miláčku, pokud mi neřekneš, proč se na mě zlobíš, nemůžu to nijak napravit, protože prostě nevím co dělám špatně." A pak se nesmíš urazit, když řekne něco nepříjemného, ale musíš na tom začít pracovat - a nebo se rozhodnout, že takhle se měnit nechceš a že to udělat nemůžeš - a zkusit s ní domluvit kompromis.
Doporučuji knížku Muži jsou z Marsu, ženy jsou z Venuše - ona totiž většina nedorozumění mezi ženami a muži jsou opravdu spíš "kulturní rodílnosti".

Pokud ovšem tvoje partnerka byla případ, co se pořád usmívá a přitakává a po čtvrt roce ti řekne, že s tebou byla nuda - tak jsi asi o nic zajímavého nepřišel. Najdi si holku, která dokáže jasně říct co chce a nechce - s takovou se můžeš na něčem domluvit a můžete nějak budovat vztah. S usměvavou loutkou to jde dost těžko- ledaže bys jí chtěl fakt jen "na ozdobu".