Co lásce škodí...

Osobní kritika místo věcné kritiky

Kritizujeme-li partnera za to, jaký je, bude se jistě cítit zraněn, protože to, jaký je, může těžko změnit. Daleko vhodnější je nekritizovat jeho osobu, ale jen nějaký jeho projev, čin. Kritizovat s tím, že potřebuji, aby druhý změnil svoje jednání, ne osobnost.

Soupeření

Soupeření a boj o moc je ve vztahu destruktivním utrácením sil. Daleko účelnější je rozdělení kompetencí podle daných charismat, talentů a schopností pro tu kterou činnost. Tedy nemělo by být problémem, aby muž dělal nějakou tzv. ženskou práci a naopak. Chce-li muž, aby pro něj manželka zůstala atraktivní partnerkou i v době, kdy je hodně práce s dětmi, bude se s ní dělit o práce, jako je úklid, vaření a žehlení, nebo alespoň nárazově vypomáhat.

Podezírání

Nejčastějším způsobem podezírání v páru je podezírání z nevěry. Nevěra ovšem neznamená jen vyhledávání citového a tělesného sblížení s jiným člověkem, ale je to také neschopnost víry v druhého. Mám-li být věrný, věřím v možnosti druhého, nepodceňuji ho, nenaléhám na něj a nepožaduji, aby byl dokonalý. A hlavně stále věřím v dobrou vůli toho druhého. I kdyby dělal pro mě nepochopitelné věci, věřím, že dělá to nejlepší, čeho je právě schopen. Zároveň je třeba dávat mu najevo, že v něj věřím.

Neochota ke kompromisu

Při hledání kompromisu jde nejen o to co nejlépe zjistit, co vlastně druhý chce, ale ptát se také, proč to chce. Zjistit jeho motivy pro to, co chce. Zároveň to samé sdělím já jemu, i když se naše názory neshodují. Mnohdy se totiž stane, že i když chceme oba zdánlivě něco jiného, můžeme najít společnou cestu v tom, proč danou věc chceme. Například přestože jsme chtěli původně na dovolenou každý na jiné místo, ale shodli jsme se v tom, že toužíme po tom, aby to byla dovolená aktivní, plná dobrodružství, našli jsme díky tomu kompromis.

Neschopnost projevit, co cítím

Tímto neduhem trpí asi častěji muži než ženy. Bývají totiž vychováváni k tomu, že projevit své city znamená projevit svou slabost. Protože se pak obávají posměchu, raději city neprojevují.

Nevyváženost v braní a dávání

Většinou bývá nezdravé, jestliže se jeden v páru takzvaně obětuje pro jiného, který se v nějakém oboru rozvíjí do hvězdné velikosti. Taková situace, kdy jeden zneužívá takříkajíc servis toho druhého, může v některých vztazích trvat léta, než se projeví její zhoubnost. Většinou pak už nejde o živý vztah, ale o jakousi hru s mlčky odsouhlasenými pravidly. Časem se ale většinou ukáže, že k souhlasu nikdy nedošlo, že jeden jen splnil přehnaná očekávání druhého.

Rozdílná očekávání

Často se stává, že jeden z partnerů nebo oba dva očekávají, že je druhý učiní trvale šťastnými. Je to bohužel naivní pověra. Ve skutečnosti totiž problém začíná už v tom, že se často muži u ženy či ženě u muže těžko rozeznává, co ji nebo jeho učiní skutečně šťastným. Jde spíš o to, abychom se druhým inspirovali a sami sebe poskytovali druhému autentického.

Sdělovat druhému, co od něj čekám, je při celoživotní cestě v páru nepostradatelné. Jde vlastně o slaďování významných snů, tužeb, představ a plánů každého z nás.