9.10.2006 0:14:46 Veronika
MACEŠKO
Přeji hezký dobrý den, ani přesně nevím proč Vám to píšu, je mi 25 let a mám skoro 3 letého syna. Když jsem četla Váš článek, ohledně Vaší dcery vzpoměla jsem si na sebe....pubertu už mám za sebou, ale nebylo to vůbec jednoduché, každej jsme si jí museli projít. Nechci aby to o de mě bylo nějak drzé, nebo tak něco, jen bych Vám chtěla popřát pevné nervy a být dceři i v těch nějhorších časech oporou. V pubertě jsem si prošla opravdu špatnými věcmi, nemluvím o alkoholu a ni drogách, ikdyž je to v dnešní době na dením pořádku, ale přesně jak píšete byly to kluci a v tomto věku je snadné se na ně jako ideály upnout. Byla jsem s jedním 3 roky, láska jako hrom, tak jsem to v té době viděla, i přesto, že jsem si třeba pro facku nešla daleko. Je pravda, že jsem kvůli němu málem i skončila se školou, protože jsem chtěla být jen s ním. Nevím co to je s těma dnešníma klukama, ale mám pocit, že je čím dál víc kluků, kteří nás dokážou psychicky vydírat. Možná to opravdu zní dost tvrdě, ale nejsem jediná komu se to stalo. A co mi nejvíce pomohlo a otevřelo oči byli rodiče na který jsem se vždycky mohla spolehnout. Dnes jsem 3 roky vdanná za skvělého chlapa a minulost už je prič, ale občas se ještě zavzpomínám a vím jak moc jsem dokázala vytrpět a proto děkuju všem, kteří při mě stáli ikdyž jsem zrovna se všema nejednala fér. Nezlob te se na mě....jen jsem Vám to chtěla napsat
Odpovědět