Přeji Vám hodně síly!

Četla jsem Vaši knihu. Už od dětství směřuji k tomu, stát se jednoho dne matkou "cizích" dětí, a v rámci přípravy čtu všechno na toto téma, co se mi dostane do ruky... Vaše kniha mi pomohla o krůček k tomu, abych si uvědomila (i když rozumem to dávno vím), co PP obnáší. Že člověk si bere dítě s obrovským pytlem problémů jako pytlem kamení... A že pracně vyndavá kamínek po kamínku, a kolikrát se zdá, že marně... Jste skvělá matka, hrozně bych si přála dospět tam, kam Vy, k Vaší trpělivosti a tolerantci. Já mám bohužel trochu sklony k perfekcionismu a vím, že než do PP půjdu, musím s tím něco udělat (a pořád se o to snažím). Doufám, že se mi to podaří dřív než v důchodu. :-)
Držím Vám palce a děkuji Vám za to, že se nevzdáváte, že jste stále plni naděje; děkuji za Váš postoj, že se to stalo VAŠÍ Helence. To je, myslím, zásadní věc. Nehledat viníka, protože co by to pomohlo? Moc Vám přeju, aby se Helča "vrátila". Jsem přesvědčená, že jste pro ni ta úplně nejlepší rodina, a Vy ta nejlepší máma, jakou mohla dostat.
Ještě malá zkušenost z mého dospívání: byla jsem kdysi podobně poblázněná jako Vaše Helča. Nic nepomohlo a vzala jsem si manipulátora. Až po čtyřech letech jsem našla sílu se od něj odpoutat, což byla má záchrana; nabalila jsem tím problémy na dětská bedra svých dvou synků, ale volila jsem cestu nejmenšího zla a všechno v životě má svůj smysl. A myslím, že dnes je ze mě silná osobnost s životními hodnotami na správném místě.
I kdyby to s Helenkou trvalo dlouho, tak to, co jste do ní vložili, se neztratí... Ale to jistě víte. :-)