Re: MACEŠKO

Maceško,
i já jsem si jednoho podobného tyrana kdysi užila. Nebylo to tak ostré jako ve vašem případě, ale taky od té doby poznám citového vyděrače po prvních minutách rozhovoru a naskočí mi husí kůže, jak už tu někdo psal.
Tenkrát mi trvalo přes tři roky opakovaných rozchodů, než jsem ho definitivně poslala k vodě. Pomohla mi podpora mého táty, ačkoliv jsem se s ním nikdy předtím ani potom o takovýchle věcech neradila. Tehdy jsem jen jakoby nezávazně nadhodila: "R. se ke mně chce vrátit" a táta nečekaně citlivě zareagoval: "Dělej jak myslíš, ale myslím, že máš na lepšího kluka, který si tě bude vážit." Jediná věta mi pomohla se rozhodnout jednou provždy a ve svém rozhodnutí vytrvat přes všechen psychický nátlak včetně výhružek sebevraždou. Asi pro tu svobodu, kterou ta věta obsahovala, pro důvěru, kterou v moje rozhodnutí táta vložil, i pro povzbuzení mého sebevědomí, tím vztahem notně poznamenaného. Pak jsem dva roky cíleně s nikým nechodila, dokud jsem si v sobě nesrovnala jak dozvuky toho vztahu, tak představy o svém životě a místu budoucího partnera v něm.
Teprve pak jsem byla připravená k přijetí "zdravého" a zralého partnera - mého manžela.

Tenkrát právě tátův jasně vyjádřený názor byl to, co zkrátilo moje vleklé trápení. Na druhou stranu hrálo roli načasování a nevnucování se. S tím vztahem moc nesouhlasil nikdy, ale celou dobu jsem to "neslyšela".

Někdy to může dopadnout hůř - moje blízká kamarádka ukončila podobný vztah až tehdy, když její "přítel" ukradl jí, jejím rodičům a jejím přátelům postupně věci a hotovost v hodnotě přes 100 tisíc. Nesrovnatelně větší škodu ale napáchal v její duši :-((