Mně také

Milá Aničko,
moc Vám děkuji za Váš příspěvek a dalším čtenářkám za následné ohlasy. Mám zkušenost téměř totožnou s Vaším prvním porodem a pomalu jsem začínala věřit, že ta divná jsem já, že jsem přecitlivělá a nepřizpůsobivá ... Dodnes (téměř rok po porodu) se mi stává, že nemohu v noci spát a musím myslet na to, že zážitek, na který jsem se několik let těšila a měl být největším a nejkrásnějším dnem mého života, mi jak vy říkáte "ukradli", zničili, znesvětili, zbanalizovali ... že první chvíle života mého prvního dítěte nebyly posvátnými okamžiky, ale hlučnou rutinou cizích, nezúčastněných (až neurvalých) lidí. Moc jste mi proto dodala odvahy a podpořila mé tušení, že to nebylo docela v pořádku. Moc ráda se dozvídám např. i to, že nástřih hráze nebolel dlouhé měsíce jen mne, že nejsem jediná, kdo má dodnes víceméně pokažený intimní partnerský život, neboť z dotyků v inkriminovaných místech mám po tom všem, co se mnou prováděli, děs. Přestože nemám náboženskou výchovu a jsem celkem nestydlivá, ani mně nebylo vůbec příjemné, že několik cizích lidí denně se mne poměrně neurvalým způsobem dotýkalo v místech, která jsem měla spojená s maximální intimitou, něhou a citem. (Dnes už bohužel jen s bolestí.) Přes všechny nepříjemné zkušenosti rozhodně chci další děti a díky Vašemu krásnému článku jsem se rozhodla nebýt pohodlná a také si pro přirozený porod dojet tam, kde mi ho umožní.
A pokud by Vám to nevadilo, ráda bych si od Vás nechala popsat bližší podrobnosti z Vrchlabí na můj mail voka@centrum.cz. Děkuji.