Re: Jako miminko andílek, od 11 měsíců peklo...

Tím, že jste si najala chůvu, aby Vám syn neublížil v době těhotenství jste si zadělala na větší problém než tušíte. Prakticky jste totiž problém nevyřešila, ale jen odsunula a navíc jste mu tím dala jasně najevo svou slabost.
Děti nemají možnost srovnání a proto považují za přirozené všechno, co jim prostředí, ve kterém vyrůstají, umožňuje. Děti jsou velice chytré a tak už třeba v roce a půl dokážou rozlišit co se může u jedné babičky a nemůže u druhé a co je možné doma a velmi dobře se v tom orientují. Neustále se ale snaží posunovat mantinely dál a zkoušet kam až mohou zajít. Pokud do mne dítě jednou kopne, musí následovat jasná autoritativní reakce, po které si to už znova nedovolí.
Do 3 let je nějaké vysvětlování dost neefektivní.
Snažit se vcítit se do toho, co dítě právě prožívá může vypadat zajímavě, ale k ničemu to nevede - jen rozhodíte sebe sama. I když uděláte špatné rozhodnutí, musíte za ním stát. Nikdy se malému dítěti neomlouvejte - tím ho jen znejistíte. Nejdůležitější pro výchovu je důslednost - stejná od obou rodičů.
Výsledky nedodržení těchto jednoduchých zásad pak vidíme v Chůvách v akci.
Pokud tedy dítě řve vzteky ( nemyslím malé mimino), nemusíte to přece poslouchat. Odveďte ho do jiného pokoje ať přijde až ho to přejde. POkud to budete dělat důsledně a nikdy neustoupíte, brzy to přestane dělat, protože tím ničeho nedocílí.
Mám kamarádku učitelku z MŠ, která nechala synátora vztekat v obchodě s neuvěřitelným klidem, když chtěl koupit nějakou sušenku. Prostě se začala chovat, že to dítě k ní vůbec nepatří a šla od něj pryč. dokonce se jí prý někdo ptal, jestli neví, čí je to dítě:-) Odešla, zaplatila a jen při placení řekla pokladní, že bude čekat před obchodem a až se to dítě vyvzteká a začne hledat maminku, tak ať jí ho tam ochranka zavede. Od té doby se už nikdy v obchodě nevztekal a dodnes to sám prezentuje tak, že se tenkrát ztratil v obchodě.