Re: Hluboce nesouhlasím

Mila Jut,
neda mi to nezareagovat na Tvuj prispevek ohledne vyplakani a vysetreni placiciho miminka.
Mam podobneho skoro 10-mesicniho chlapecka jako autorka clanku. Uz v porodnici jsem mela v karte zaznam "neklidne dite, klidna matka". Po trech mesicich jsem byla uplna matoha, spal v hrozne kratkych casovych intervalech, pres den treba jenom 15 min, neusnul jinak nez sesnerovany v plince a pokud nebyl u prsa hrozne plakal (rozumej, zadne to nestastne miminkovske mnoukani, v porodnici prerval vsechny mimca s prehledem, a ze jich tam bylo hooodne). Vsechno nove oplakal, jakoukoliv manipulaci s nim byt by byla sebesetrnejsi. Plakal i pri koupani nez si zvykl (asi po trech tydnech). Celou dobu jsem k nemu pristupovala s klidem, veci resila s nadhledem, pouze dvakrat jsem se sesypala ve sprse, nikdy pred nim. Znami a rodina nam davali vselijake rady, posilali k doktorovi, nic, vubec nic nefungovalo. Dite bylo zdrave a brecelo dal. Zkouseli jsme nechat prcka vyplakat, rval hodinu s petiminutovou pauzou na nadechnuti a nevypadal, ze by chtel prestat. Dyl jsme to nevydrzeli, protoze jsem usoudila, ze to stejne nema cenu. Zlom nastal zhruba v 6-7 mesicich. Dodnes nevim cim to bylo. Asi to souviselo s jeho zvysujicimi se schopnostmi pohybovat se sam a nebyt tak bezmocny. (V pul roce si sedl a za tri dny zacal trenovat stani s chuzi, dneska pekne capa za jednu ruku.)Jedno ale mohu rici stoprocentne, nebyl v tom zadny zdravotni a zda se, ze ani psychicky problem. Postupne se ukazuje, ze nas chlapecek je velice vnimavy a citlivy ke svemu okoli. Je maximalne spokojeny, kdyz neco muze udelat sam (napr. se rozbehne a radosti z toho pisti). Stale se snadno rozplace, i kdyz intenzita place je mnohem mensi, lehce se poleka, nekdy se staci jinak zasmat, nelibi se mu zvuk a je z toho narek. Rozhodne to ale nedela umyslne. Je az dojemne, jak moc se snazi uklidnit dudlanim prstiku (vim, je to zlozvyk, ale dudlik nikdy nechtel a prsty se nam nedari odnaucit) a neplakat jeste vic. Myslim, ze nase trpelivost a laska k nemu zacina sklizet uspechy, cim dal vice se na svet usmiva, stava se z nej maly optimista. Presto na nektere lidi okolo muze pusobit jako maly rozmazlenec. V nasi rodine je nas chlapecek nekolikate dite, ktere "bezduvodne" plakalo, a ze vsech tech "uplakanych" deti vyrostli nadani jedinci, kteri osobnostmi jsou. Pokud se za timto narocnym obdobim ohlednu zpet, nejhorsi nebyla takrka pulrocni insomnie, ale ten nepretrzity a neutesitelny plac. Proto souhlasim s autorkou clanku, ze tezko rodice "neuplakanych" deti mohou pochopit, cim vsim si vycerpany a zoufaly rodic "uplakaneho" ditete musi projit a co vsechno je schopen vyzkouset, zvlaste kdyz nefunguji zarucene fungujici prirucky (pak treba zkusi nechat dite plakat celou noc v nadeji, ze se to prolomi a dite rezim "chytne", my vyzkouseli "zaruceny recept" od sestry pracujici na novorozeneckem pres dvacet let...studeny kapesnik na hlavicku miminka v momente, ze zacne plakat...pry tak uklidnovali! novorozence, aby nerozplakali ostatni na oddeleni...vysledek byl katastrofalni a ja si vycitala, ze jsem takovou blbost vubec udelala... ovsem zoufali rodice zkousi zoufale veci.) Jedine co clovek muze v tehle situaci delat, je najit si svuj zpusob jak tenhle cas prezit,nezhroutit se a zachovat si zbytky optimismu. Tohle je ma rodicovska zkusenost, chapu, ze jini maji jine zkusenosti a svoje osvedcene metody. Chci pouze podporit rodice, kteri maji "narocnejsi a drazdivejsi" miminka ... i kdyz se tomu ted tezko veri, jednou to prestane a Vam pak zbyde pouze radost ze svych zlaticek!
Tobe Juto i vsem ostatnim preji zdrava a spokojena miminka!
Marlenka a Matyasek