Re: Pěkný závěr

Souhlasím se Zuzkou. Já děti beru jako rovnocenné partnery. O svém dítěti uvažuji tak, že není moje - ve smyslu, že ho nemůžu vlastnit - že je to samostatná jediněčná osobnost a tak se k němu podle toho chovám. Takže jak říká Zuzka, snažím se jít cestou vysvětlování, jaké následky bude to či ono chování mít. A taky si myslím, že dítě kopíruje vztah mezi rodiči. Pokud si nikdy neřeknou "prosím" a "děkuji", je pak těžké to od dítěte vyžadovat. Čili, pokud se rodiče chovají demokraticky, dítě to přijme jako jediný možný model. A až později v kolektivu se může dozvídat jiné modely, ale ten z rodiny už bude mít pevně zažitý.


Děkuji Jardovi (doufám, že to byl Jarda) za doporučení knihy.