Liberálně...

K tomu liberálnímu pojetí jsem byla vždycky trochu skeptik. Za prvé je vůbec otázka, co by si pod tím měl všechno člověk představit.

Kdybych "liberálně" brala jako ekvivalent "demokraticky", tak už mi sem moc nezapadá jedna věc.
Dítě a rodič nejsou ve stejném postavení. Rodič za dítě zodpovídá, včetně všeho, co dítě udělá. Jestliže tedy dítě nehodlá poslouchat a ohrožuje tím sebe nebo dokonce jiné osoby, následky nese rodič. Nesouhlasím s názorem, že trest dítě zatvrzuje. Naopak jsem si všimla, že dítě obvykle ví, kdy je potrestáno spravedlivě a kdy se naopak jedná o projev rodičovské mocenské šikany. Dítě je také slabší a nemá tolik zkušeností jako dospělý. Na určitá rozhodnutí není mentálně zralé a na nějakou demokratickou diskuzi není prostor. Často psychologové popisují fenomén "dítěte bez hranic" (tj. dítěte, kterému nejsou stanovena pravidla, takže ono vlastně neví, co si může dovolit; je pak nejisté, protože s autorita rodiče má i druhou stranu - uvědomění si bezpečí).

Ona celá ta otázka se hodně vyrojila v souvislosti s nástupem demokracie. Ze svobody se stal pojem, který se zkloňuje ve všech pádech. Když už dojdou argumenty, nejoblíbenější zůstává: vždyť máme přece demokracii, totality jsme si už užili dost! Jenže věšina lidí zapomíná, že jejich svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Svoboda totiž neznamená bezohlednost. Když kolikrát vidím nevychované spratky, nepochybuji o tom, že jsou vychováváni liberálně. Ovšem lituju jejich rodiče, protože ta výchova se jim jednou šeredně vymstí.