Re: Vrchlabí

Čarodějko,
já jsem předporodní kurz u PA Konvalinové také absolvovala a byla jsem nadšená. O tom žádná. Při porodu nebyla.

Po porodu se ptala jak jsem byla spokojená. Řekla jsem jí, že jsem moc vděčná, že jsem mohla rodit u nich, že nikde jinde by neměli tolik trpělivosti a nedali mi tolik času. A jako jako jediné negativum jsem uvedla, že pro mne osobně bylo silně demotivující a zbytečné jak mi mladá paní doktorka (ta tam snad byla jenom na záskoku) opakovaně tvrdila, že tohle nejsou kontrakce, ať si lehnu a spím a ráno, že pojedu domů. Ať neříkám, že nejde spát, tohle bolet nemůže a zaspat se to docela určitě dá. Kontrakce to asi byly, ráno jsem byla na 8 cm.

No a na tohle mi odpověděla, že se nemám doktorce divit, že rodičky jako já moc dobře znaj, že ty co mají první dobu porodní zadarmo (to jsem dodnes nepochopila) pak nikdy neporoděj. Že si za to můžu sama, protože mám v sobě spoustu psychickejch bloků, který jsem si měla vyřešit už před porodem a netahat jim je do porodnice..... A že jak tak na mne kouká, že já nebudu schopná svoje dítě ani odkojit.

Byl to ten nejrychlejší psychologickej rozbor osobnosti jaký jsem kdy zažila:-)
No a pokud jsem jim do porodnice dovezla nějaký ten blok, odvezla jsem si parádní poporodní depresi.... já jí totiž uvěřila a začala hledat příčiny "nezdaru" sama v sobě. Aź po mnoha měsících mi došlo, že ne já, ale ona ve své roli tenkrát ve Vrchlabí selhala.
Já dělala co jsem mohla. Ona udělala to co nemusela.
Ano, když už do mne na sále tekla druhá kapačka oxytocinu, plakala jsem a zoufala si, ale tlačit jsem nepřestala o nic proti bolesti jsem si neříkala, nehysterčila jsem. Po 1,5 hodině řízeného tlačení na koze - při kterém jsem i přes slábnoucí kontrakce spolupracovala jak divá - mi pak už ale došla síla a tak došlo na ty kleště.

Já Vrchlabí "nezazlívám" průběh mého porodu.. i když tam bylo pár diskutabilích okamžiků... já cítím jako jejich obrovské mínus chování k rodičce po komplikovaném porodu. Dalo se předpokládat, že bych se nehnala do hor, pokud bych si nepřála porodit co nejpřirozeněji a co nejšetrněji s minimálním počtem zásahů. To jsem přála nejen sobě ale i svému miminku. Dobře dopadlo to úplně jinak a to, že nikdo nezaskočil poplácat mě po zádech a říct, ať si s tím nelámu hlavu, že to NEBYLA moje vina, že někdy se takové věci stávají.... pochopím, protože mají spoustu jiné práce. Ale reakce PA Konvalinové už na mne byla opravdu silná káva a fakt jsem pár hodin po porodu nějak nebyla schopná reagovat asertivně.

Omlouvám se za pravopis a asi i sloh, mláďata mi tu za zády demolují pokojíček.