A zase to Vrchlabí:)

Již než jsem otěhotněla, jsem se zajímala o to, jak rodit přirozeně, kde a celou dobu a to i v těhotenství jsem poslouchala rady typu: ,, Přece nepojedeš do jiné porodnice, když to máš do Jablonce 15 minut...“ či ,,...za nás takové novoty nebývaly“ (čímž byl samozřejmě myšlen přirozený porod) a nebo snad nejoblíbenější: ,,To porodíš v autě, to se nedá stihnout...“ (bydlíme asi 60km od Vrchlabí)

Čím víc jsem se ponořovala do tajů rození, samozřejmě s pomocí skvělé porodní asistentky I.Konvalinové, paní Stadelman:) a její výborné knihy, různých internetových článků, zkušeností známých i neznámých, utvrzovala jsem se v tom, že porodnice ve Vrchlabí bude to, co si chci vybrat.

Mé těhotenství proběhlo krásně, chodila jsem po procházkách, i když mi první tři měsíce bylo špatně skoro stále, plavala jsem, nebrala jsem vitaminy, ale jedla co nejvíc zeleniny a málo sladkostí a hlavně se strašně moc těšila na mé první očekávané, chtěné a milované děťátko.

Již týden před porodem jsem měla velmi silné poslíčky, trvaly někdy i celou noc a stahy dělohy jsem měla pravidelně po čtyřech minutách, ale vždy jsem je zažehnala ve vaně s teplou vodou. Mrzelo mě to, protože už jsem chtěla, aby se něco dělo:) Připadala jsem si s tím břichem dole jako chodící velryba, i když jsem přibrala jen 9 kilo, ale v těch červencových vedrech to bylo znát.

Ale nakonec to přišlo, pomilovali jsme se s manželem a se smíchem, že už to konečně rozhýbeme, jsme si lehli do postele a povídali si. Kolem půlnoci mi začaly mírné kontrakce a pomalu zesilovaly. Kolem druhé hodiny již byly pravidelně po 3 minutách a bolest sílila. Pobyla jsem hodinku ve vaně, ale nepřestalo to, tak jsem si řekla, že je to ono!

Tak jsme vyjeli, budoucí otec trochu nervózní, chtěl pospíchat, ale mně se výborně dařilo bolest prodýchavat, tak jsem ho krotila, aby jel v klidu, že nám nic neuteče. Nějak kolem třetí hodiny ráno jsme dorazili do porodnice ve Vrchlabí. Natočili mi monitor a sepsali jsme vše potřebné do porodopisu. Porodní asistentka se mnou prošla porodní plán a potvrdila, že má představa je možná. Chtěla jsem rodit do vody, ale člověk míní... Potom přišla paní doktorka na vyšetření, prohlédla mě, což je velmi nepříjemné, a řekla, že neví kdy to bude, že jsem otevřená jen na 1, 5cm a může to být zítra nebo se to ještě zastaví...To se mi nechtělo věřit, už mi bolest dělala trošku problémy a musela jsem se na to soustředit. Ale jak říká můj muž, asi jsem vypadala jako nějaká ,,cimprlína“ co si myslí, že už je to porod:) Trochu jsem znejistěla a ukápla i nějaká slza, já to cítila, že už to bude a domů jsem tedy rozhodně jet nechtěla!

Uklidnila mě velmi milá porodní asistentka, která mě naložila do vany a udělala mi sprchou masáž bříška, potom se mi ulevilo a sama jsem si říkala, jestli to nebylo na příjezd moc brzy, ale ne...Za chvíli mi byla voda moc studená a nepříjemná, proto jsem vylezla, manžel zatím vedle usnul na letišti. Vzbudila jsem ho, že už ve vaně být nechci a šli jsme na náš pokoj. Měli jsme nadstandard malý za 300Kč na den. Přišla za mnou znovu sestřička a porodní asistentka a radily mi, ať ležím a načerpávám sil. Což už mi přišlo docela neúnosné, ale chvíli jsem se snažila, obložena termofory, spát. Ale nešlo to, kontrakce už běhaly jedna za druhou a já jen dýchala do břicha, funěla, kňourala, křičela. Potom jsem zahodila termofory a stále chodila sem a tam ...Našlapala jsem toho opravdu hodně, ale dělalo mi to dobře. Při jedné mé cestě ke dveřím jsem ucítila mezi nohama „šplách“ a vytekla mi plodová voda, bylo to strašně příjemné, potvrdilo mi to, že mé dítě je na cestě a postupuje dolů, fantastický pocit. To mě nastartovalo a já chodila, snažila se uvolnit zadek, kroutila s ním. Potom už mi připadalo, že potřebuji neustále tlačit. Proto jsem přešla na porodní pokoj a tam zase chodila a řvala, to bylo asi nejvíc bolestivé období, ale já cítila, že už je to blízko. Nikoho jsem neposlouchala, jen sebe, své dítě, bolest a tu obrovskou energii. Také mi došlo, že do vany mě nikdo nedostane, začala jsem se rozhlížet a co mi padlo do oka bylo lano od stropu, ale nebyla jsem si jistá, jestli to ustojím. A potom postel, vrhla jsem se k ní a lehla si na záda. To jsem celý porod nemohla udělat, ale teď se mi na chvilku strašně ulevilo. Porodní asistentka se mě ptala, jestli chci opravdu rodit na zádech, ale já nemluvila. Jen jsem si užívala tu chvíli klidu před vrcholem.

Manžel porodní asistentku ujistil, že určitě jen odpočívám a já byla ráda, že mne tak zná. Potom jsem se překulila na břicho a klekla si. Přišlo mi, že tak to bude nejlepší. Asistentka monitorem kontrolovala co chvilku ozvy miminka, ale jinak jsem byla volná, nikdo mi nic neříkal, nenutil mne, jen se dívali a čekali.

A potom začala poslední část, vypuzovací, kdy člověk vydává maximum sil, řve a tlačí a potom asi napočtvrté, co se jen ukázala, vyjela ven hlavička a potom úplně vyletělo celé tělo našeho Jeníčka na podložku pod mýma nohama. Koukala jsem se pod sebe na to mazlavé štěstí, bylo mi do breku, ale byla jsem šťastná a pyšná, že to tak krásně proběhlo. Bylo 10:12 hodin dopoledne.

Skvělé ve Vrchlabí je, že mimi mi hned dali na břicho, abychom se přivítali, Jeníček neplakal, prohlížel si a byla to nádhera! Potom ho pouze otřeli, prohlédli a dali ho tatínkovi, který ho se slzami v očích přenesl vedle na porodní sál. Já tam také přešla a cítila jsem se výborně, mohla jsem chodit, jen mi byla trochu zima. Tam jsem porodila placentu a potom mě paní doktorka trochu zašila, natrhla jsem se, ale zhojilo se to již po týdnu. A dali mi mimi k prsu, od té chvíle jsme se již neodloučili. Odnesli jsme si Jeníčka na pokoj a já si začala užívat mateřství v klidu a pohodě báječné nemocnice, kde se rodí tak, jak by se mělo. V klidu, podle citu a šetrně k matce i dítěti. Moc za to děkuji já i mé dítě a těším se, že další dětičky přijdou na svět také tam.

Tento článek píši proto, že cítím potřebu vyjádřit, jak krásný pocit je zažít takový přirozený a šetrný porod a také proto, že si myslím, že to má velký vliv na celý další život dítěte. Člověk by to tedy neměl brát jako operaci, ale jako zázrak přírody, kterému by se měl poddat.

Děkuji všem v porodnici ve Vrchlabí a přeji nám všem více takovýchto zařízení.