Re: znám to

My máme tři děti, dvě dcery(čtyři a dva roky) mají spolu hezký vztah, jsou na sebe hodně zvyklé, pokud nejsou spolu déle, tak se jim vzájemně stýzká. Neznám hádky, neperou se, nehádají se, je to opravdu jen vyjímečné. Starší má k mladší ochranitelský vztah, hlídá (sama a dobrovolně), jestli jsou zavřená vrátka na schodiště, aby malá nespadla ze schodů, když přijde starší ze školky, vítají se pusinkami a hladí se po vláskách, pokud dojde k delšímu odloučení, mladší nespí a pořád se jí stýzká po sestřičce. Vyjímečně se přetahují o hračku, ale vždy se nakonec dokáží dohodnout. Vše je takto v pohodě, dokud nepřijde ze školy syn, který už je starší - v pubertě, potom se předhání jedna přes druhou, aby brášku zaujala právě jen ta jedna. Žárlivost a hádky řešíme právě mezi synem a prostřední dcerou, která má tendenci ho komandovat, aby nedrobil, aby si sednul k jídlu, aby zavíral dveře potichu...., opakuje přesně to, co slyší od nás. Synovi to samozřejmě leze na nervy, moc se s ní nemaže. Včera dokonce dcera synovi řekla, že se z něho po.ere, ačkoliv my se doma snažíme mluvit slušně. Syn absolutně neakceptuje její věk, hádá se s ní, jakoby byla stejně stará jako on. Ona se prostě snaží ho zaujmout, tak se snaží chovat se dospěle, hraje si na paní drsnou. Někdy je to k smíchu, někdy už to člověka unavuje. Ale jsem ráda, že máme tři děti. Dlouho jsme měli jen jedináčka - syna, ale po tom, co se nám narodily ještě holky, je doma větší legrace.