Re: znám to

Ráda poznávám, že je na tom někdo podobně jako já se svými třemi dětmi ve věku 16, 4 a 2 roky. Nejstarší je syn a bezmezně miluje svou sestřičku, které jsou dva roky, chrání ji před prostředním čtyřletým bráchou až to přehání. Mezi ním a jeho bratrem je velká rivalita. Nejstarší žárlí na prostředního a prostřední žárlí na nejmladší. Pokud jsou každý zvlášť jsou bezvadní, nebo pokud jeden odcestuje tak těm druhým chybí a často se na něho ptají. Stále si říkám kde dělám chybu, že mezi nimi je rivalita a žárlivost a soudím, že cesta vede opravdu někde uprostřed. Nevměšovat se do jejich sporů dokud nehrozí, že si ublíží. Jestliže hrozí nějaké nebezpečí tak včas a adekvátně zasáhnout a hlavně zůstat nestranným, to je nejdůležitější. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud rodiče zasahují nepřiměřeně a nenechají sourozence aby si své spory vyřešili sami, tak jim naruší pozdější vztah i citový vývoj. Je to bohužel má vlastní zkušenost, trvalo mi řadu let v dospělosti naučit se sama jednat s lidmi přiměřeně dané situaci, naučit se zvládat spory a nebýt zakřiknutá. A vztahy mezi námi sourozenci nemáme dobré dodnes, protože je v nás zakořeněná nespravedlnost z dětství.