Re: Poradí někdo, jsem zralá na blázinec!

Našim je 8 a 5 a je to stejné. Starší syn je pošťucha, ale zná míru, kdy už by mohl ublížit, holčička jde zase na všechno přímo, ale pokud bude mít v ruce kladivo, je schopná s ním bráchu praštit, pokud ji naštve. Takže je dost těžké se nevměšovat a zůstat v klidu, když kluk zničeho nic štípne sestru, která si klidně hraje a ta ho praští pěstí do oka.

Nejvíc na ně funguje oddělit každého do jiné místnosti. Pokud se perou o hračku a já jim řeknu, že jim ji seberu, pokud se nemůžou domluvit, hned vědí, kdo by ji měl vlastně mít.

Recept na klid, když malá ještě nechodila, ale už lezla a bourala stavby, bylo jedině přepažit obyvák křeslem, každý měl svou část se svýma hračkama a oba byli přitom se mnou v místnosti.

Vypozorovala jsem ale, že syn pošťuchuje a zlobí tím víc, čím jsme na něj víc naštvaní a víc ho napomínáme, je to začarovaný kruh. Prostě tak , jak se píše v článku, když má pocit, že máme raději sestru než jeho (že taky víc zlobí není ochoten si připustit). On sám to zastavit ještě neumí, je na nás předcházet takovým situacím tím, že se s ním včas potulíme a popovídáme si s ním.